Rozsáhlý komplex budov obklopující kostel sv. Vojtěcha na Dolním náměstí je dnes sídlem Zemského archivu v Opavě, třetího nejstaršího a zároveň třetího největšího státního archivu na území dnešní České republiky. Prostory objektu za svou téměř třísetletou historii sloužily účelům hned několika významných institucí.
Budova archivu byla v minulosti neodmyslitelně spjata s jezuitským řádem, který do Opavy pozval ve 20. letech 17. století kníže Karel z Lichtenštejna. Po vybudování barokního kostela sv. Jiří (později sv. Vojtěcha) přistoupil řád Tovaryšstva Ježíšova v letech 1711 až 1713 rovněž k přebudování a rozšíření původního gymnázia a koleje. Stojí za zmínku, že zde jistý čas působil například také Bohuslav Balbín a studoval zde hudební skladatel Josef Vejvanovský. Nový komplex budov s rozsáhlou zahradou přiléhající ke kostelu byl projektován staviteli Hansem Georgem Hausruckerem a Josefem Riedem. Severní křídlo, ve kterém sídlilo latinské gymnázium, bylo dokončeno až v roce 1730.
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění těchto budov, přičemž se zachovalo gymnázium, v němž až do roku 1821 působili někteří z původních jezuitských učitelů. V první polovině 19. století zde studovaly významné osobnosti, například zakladatel genetiky Johann Gregor Mendel, hudební skladatel Pavel Křížkovský či lékař a politik Hans Kudlich. Přestože se jednalo o německou školu, v druhé polovině 19. století se v řadách pedagogického sboru vyskytovaly rovněž osobnosti pevně spjaté s českým národním hnutím. Patřil mezi ně Antonín Vašek, Jan Lepař nebo Vincenc Prasek. V budově sídlilo také gymnazijní muzeum, založené roku 1814, které bylo zároveň nejstarší muzejní institucí na území pozdější České republiky. V komplexu se taktéž nacházela významná gymnazijní knihovna.
Tato změna způsobu užívání budovy si vyžádala adaptaci a reorganizaci prostoru pro nové podmínky fungování. V letech 1813–1815 byl komplex na základě projektu Antona Englische přestavěn v duchu klasicismu. Zároveň bylo vybudováno také nové honosné schodiště vedoucí k zasedacímu sálu Slezského stavovského konventu, který v budově zasedal na samém počátku 19. století. Od té doby začal být objekt využíván také pro potřeby zemského archivu, jenž zde sídlil až do druhé světové války. V roce 1820 byl právě zde po dobu konání Opavského kongresu ubytován i samotný rakouský císař František I.
Oddělením od Moravy se Slezsko stalo od roku 1850 opět samostatnou a samosprávnou zemí, přičemž vedle zemské vlády vznikl v roce 1861 i zemský sněm o 31 poslancích. Místem určeným pro zasedání sněmu se stal právě prostor bývalé jezuitské koleje. Odtud také pochází dnešní označení přilehlé ulice Sněmovní. Ke konci 19. století prošla budova dalšími úpravami. Nově byla vybudována štítová stěna obrácená do náměstí.
V meziválečném období zde sídlila i knihovna Matice opavské. Za druhé světové války byl objekt v užívání německé okupační správy. Od roku 1950 začala být budova opět využívána jako zemský archiv. Zpočátku se archiv dělil o budovu s muzeem, později se stal výlučným uživatelem objektu.
Zřícení části západního křídla, při kterém byly zničeny i některé archiválie, si vynutilo více než desetiletou rekonstrukci, která spolu s polistopadovým vývojem otevřela novou etapu proměn archivu. V současné době Zemský archiv v Opavě spravuje spolu se svou olomouckou pobočkou kromě fondů vztahujících se ke slezské zemi rovněž dokumenty z území bývalého Severomoravského kraje a jsou mu podřízeny okresní státní archivy Moravskoslezského a Olomouckého kraje.
