Japonské kulturní dny otevřely Opavě nové možnosti
Divadelní šňůra Slezského divadla pro Zemi vycházejícího slunce. Studentské výměny mezi Japonskem a Slezskem. A možná i něco z japonské vědy a techniky. To je jen několik možností, které jsou nyní Opavě otevřeny. A otevřely je Japonské kulturní dny v Opavě.
Česká premiéra japonské opery Yuzuru sklízí v republice velké uznání a ohlas. Divadelní kritici pochvalně mručí a občas svá hodnocení proloží superlativy. Návštěvníci kulturních dnů měli možnost navštívit koncert mistrů japonské flétny, na který se musí v Japonsku kupovat lístky rok až dva dopředu. K tomu řada vynikajících výstav, vydařené představení divadla kjógenu, návštěva tuleního robota a další a další akce. A také rozhovory z očí do očí mezi zástupci města Opavy a japonského města Tsukuby o možném navázání kontaktů a případné spolupráci. To vše s velkou podporou důležitých institucí: japonského velvyslanectví či Česko-japonské společnosti.
„Jsme rádi, že jsme mohli tuto akci podpořit. V případě Yuzuru jde v České republice o unikátní představení jedné z nejvýznamnějších japonských oper. Doufáme, že opera bude velmi úspěšná,“ uvedl při návštěvě Opavy japonský velvyslanec H. E. Mr. Hideaki Kumazawa.
Spolupráce s Tsukubou má šanci
Pokud by se podařilo navázat hlubší spolupráci mezi Opavou a Tsukubou, mělo by to přímý dopad nejen na kulturní aktivity obou měst. Mohla by se rozvinout například podpora vzájemného turismu. Pokud by spolupráci navázali studenti, je technologicky vyspělé Japonsko nesmírně zajímavou destinací. A je tady ještě jedna možnost. Tsukuba je moderní vědecké město, které vyrostlo před dvaceti lety na zelené louce. Jeho vědecká a technologická síla by se mohla v určité podobě a míře přenést i do Opavy.
V Tsukubě jsou dvě státní a jedna soukromá univerzita. Sídlí zde okolo dvou set firem a žije asi 210 tisíc obyvatel. Před dvěma lety byla mezi Tsukubou a Tokiem vybudována expresní vlaková trať, což zvýšilo atraktivitu města a význam institucí, které se v ní nachází. „Nejdůležitější je, aby se rozvíjela spolupráce na občanské úrovni,“ tlumočí názory tsukubského starosty vedoucí odboru zahraničních vztahů v Tsukubě. „Pokud se taková spolupráce rozvíjí, je možné se o ni opřít a rozšiřovat ji,“ dodal. „Souhlasím s tím, že je důležité, aby lidé sami přicházeli s nápady na spolupráci a radnice je pak v jejich nápadech podporovaly,“ reagoval primátor Zbyněk Stanjura.
„Byli bychom rádi, aby lidé do Tsukuby nepřijížděli jen jako do vědeckého města nebo za životním prostředím, ale i za kulturou či svátky,“ uvedl Hiroshi Kataoka k možné podpoře a výměně kulturních zkušeností či akcí.
Pokud jde o kulturu, tak by v dohledné době mohla Opava hostovat v Tsukubě. V roce 2009 proběhne každoroční tsukubský kulturní festival. „Festival by mohl být pojat jako svátek české kultury, a byla by to velká příležitost pro prezentaci města. Opavské divadlo by mohlo sehrát jednak svou verzi Yuzury a jednak by mohlo představit jednu z českých uznávaných oper – například Dalibora. „Tato česká díla totiž nejsou v Japonsku známá, a přitom jde o výborné opery,“ říká režisér Yuzury Tokio Kenneth Ohska, který výrazně pomáhal při přípravě festivalu. „Opera v Japonsku a japonském jazyce by byla velkou výzvou a bylo by to velice zavazující,“ podotkl primátor Zbyněk Stanjura.
Kontaktů mezi Tsukubou a Opavou by mohly využít i školy. „Spolupráce, která by nebyla finančně náročná. Je třeba spolupráce středoškolských studentů s využitím internetu,“ navrhla jedna z iniciátorek celé akce Masako Nakajima. Tsukubský starosta Ichihara už nápad podpořil a odezvu našel i na opavské radnici.
Festivalový mazlíček: robot Paro
I když festival trval relativně krátce, přinesl Opavě řadu příjemných překvapení a velkých zážitků. Mezi největší atrakce patřila návštěva plyšového robota s podobou tuleně – Para – a jeho tvůrce, Takanori Shibaty.
Robot se stal téměř maskotem všech festivalových akcí. Kam přišel, budil pozornost. Věnovali se mu návštěvníci fotografické výstavy i třeba vážného flétnového koncertu. Největší zájem vyvolal při návštěvě dětského oddělení Slezské nemocnice. Děti okamžitě přestaly hrát deskové hry, smetly figurky a začaly se věnovat plyšovému tuleni. A nadšeně se mu věnovaly po celou dobu návštěvy. Primářka oddělení Prejdová během návštěvy pronesla, že by se vůbec nebránila, pokud by nějaký sponzor měl zájem robota nemocnici koupit.
Čím si robot získal návštěvníky či malé pacienty? Podobou i chováním. Je hebký, má věrohodné pohyby i reakce na doteky, na hlas – například na své jméno či několik jednoduchých povelů, na světlo a tmu (například blesky fotoaparátů nenesl zrovna s nadšením). Zataháte jej za vousy a on se s kviknutím odtáhne tak, jak by to udělal skutečný tuleň. Vezmete jej do náruče, hladíte jej a on se najednou spokojeně rozvrní a otáčí za vámi hlavu. Tyto reakce mu umožňuje řada senzorů rozesetých po celém těle či důmyslně naprogramované procesory.
„Tuleň má ještě jednu výhodu. Nikdo jej v Japonsku neměl v ruce. Když uděláte kybernetickou kočku, tak ji každý podrbe, řekne: to není špatné, ale pak se vrátí ke skutečné kočce. U tuleně není možnost přímého srovnání a není vnímán jako více či méně zdařilá nápodoba něčeho, co máte běžně v ruce,“ uvedl vynálezce robota Takanori Shibata.
„Paro je určený pro běžné domácnosti, kde je náhradou za domácího mazlíčka. Jeho druhé určení je terapeutické, v nemocnicích či domovech důchodců, kam nemají běžně zvířata přístup,“ vysvětlil jeho přínos Takanori Shibata. „Pomáhá zmenšovat napětí, pomáhá uvolnit celkové napětí organizmu při chronických depresích, pomáhá při celkové otupělosti. Má vliv na hormonální produkci, kterou lze jeho přítomností a péčí stimulovat, má příznivý vliv při problémech krevního tlaku a je stimulujícím prvkem při některých mozkových onemocněních, například se často projevil kladný efekt u osob s Alzheimrovou nemocí,“ dodal vědec.
Vývoj robota začal v roce 1993. V roce 2005 se prodávala jeho první verze. Během vývoje vědec absolvoval například pobyt v severských zemích, aby zkoumal skutečné chování tuleňů a nahrál si jejich zvuky. V rámci návštěvy České republiky navštívil Takanori Shibata rodiště i hrob Karla Čapka, muže, jenž dal robotům jméno.
Mistři japonské flétny
Chcete-li si je živě poslechnout, musíte si naplánovat návštěvu koncertu se značným předstihem. Jejich koncerty jsou v Japonsku beznadějně vyprodány na rok až dva dopředu. Navzdory vytížení se je ale díky spoluorganizátorům podařilo získat na jeden den v rámci jejich evropské cesty. Hiroyuki Koinuma a Yuniko Kaneko patří mezi největší mistry japonské flétny.
Pro koncerty přímo vyžadují malé prostory s kvalitní akustikou. Proto si vybrali sál opavské církevní konzervatoře. Při samotném koncertu na bambusové nástroje využili nejen koncertní prostory, ale celou budovu. Při některých skladbách se hudba obou mistrů doslova fyzicky vzdalovala i sbližovala.
„Jedinečný koncert sólových hráčů na tradiční japonské bambusové flétny, pana H. Koinumy a Y. Kaneko, byl pro posluchače mimořádným uměleckým zážitkem. Z řad studentů byli nadšeni hlavně studenti 5. a 6. ročníku studující improvizaci, kteří ocenili především improvizační schopnosti obou interpretů,“ popsala atmosféru koncertu ředitelka Církevní konzervatoře v Opavě Eva Bláhová.
Konzervatoř navštívil i japonský velvyslanec H. E. Mr. Hideaki Kumazawa. „Jeho excelence pan Kumazawa je kromě svých diplomatických schopností velkým znalcem umění a ocenil nejen krásné prostory konzervatoře, ale především také umělecké schopnosti našich studentů, kteří pro pana velvyslance uspořádali koncert,“ uvedla Eva Bláhová.
Z Japonska do Opavy a zpět
Japonské divadelní frašky kjógen jsou dnes součástí historického dědictví UNESCO. V Česku se s ním můžete seznámit díky Malému divadlu kjógenu. Jeden z jeho členů se divadelnímu umění učí přímo v Japonsku. Je domácím žákem (nejvyšší učednický stupeň) jednoho z nejlepších japonských mistrů, tedy mužem, který by pak mohl po mistrovi převzít vedení jeho školy. Na opavské představení přiletěl na otočku z Japonska a po představení se vrátil zpět. Takto vážně berou tito lidé tradici starou několik set let.
V Opavě předvedlo divadlo kjógenu tři frašky a na závěr sklidilo velký aplaus. Jeden ze starých kjógenových požadavků: překvapit zrak, potěšit sluch a rozeznít duši, byl v Opavě naplněn.