Poslední rozloučení s Emanuelem Křenkem

Na  Slezském divadle zavlála černá vlajka. Ve věku 83 let zemřel ve čtvrtek 21. ledna dlouholetý člen činoherního souboru Emanuel Křenek.

Tato mimořádná všestranná renesanční osobnost byla nedílnou součástí opavské kulturní scény více než 60 let. V roce 1998 se stal laureátem Ceny Petra Bezruče za umělecké zásluhy v oblasti dramatického umění, byl popularizátorem a organizátorem výtvarných a literárních akcí.

"Jeho odchodem ztrácí opavská kulturní scéna mimořádnou osobnost a laskavého člověka, který plně žil celý život svými múzami a své mimořádné nadání a talent vždy a ochotně předával mladým nástupcům, a nejenom jim," uvedl za opavský magistrát tajemník Tomáš Elis.

Poslední rozloučení s  Emanuelem Křenkem proběhne v pondělí 1. února v 15 hodin v hledišti Slezského divadla Opava. Divadlo bude pro veřejnost otevřeno od 14.30 hodin.

Mše svatá za Emanuela Křenka se bude konat v neděli 7. února od 10 hodin v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Emanuel Křenek ( 16. 5. 1932 - 21. 1. 2016)

Emanuel Křenek se narodil v Ostravě. První divadelní zkušenosti získával po absolvování střední školy jako elév v Divadle Těšínského Slezska v letech 1949–50. Poté studoval na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze.

První angažmá mu nabídlo v roce 1954 Městské divadlo v Kladně, odkud po třech sezonách odešel do Opavy. Opavskému divadlu pak zůstal věrný po celý život.

Za svou dlouhou kariéru si zahrál pestrou škálu rolí: Napoleona I., Rumcajse, Lenina, ale i Peer Gynta, Chlestakova; z Shakespearových figur nastudoval Glostera, Banqua a v Romeovi a Julii hrál postupně Romea, Parise, Benvolia a nakonec vévodu Escala. S chutí představoval reálné postavy J. J. Rousseaua a Petra Bezruče. Z české klasiky si velmi oblíbil Jiráskovu Vojnarku a Jana Žižku, ztvárnil také slepého pěvce Mareše v Tylově Fidlovačce a starého Tomáše ve Strakonickém dudákovi. Nezanedbatelné bylo také jeho působení v opeře a zvláště v operetě – celkem ve více než čtyřiceti titulech si zahrál a odzpíval vděčné role, jakými jsou Floridor-Celestin v Mamzelle Nitouche, Popiel v Polské krvi nebo Piskáčkův Tulák. Ve Straussově Vídeňské krvi se objevil dokonce ve třech nastudováních. Z posledních rolí připomeňme alespoň starého D’Artagnana v inscenaci D’Artagnan aneb Tři mušketýři; jeho poslední premiérou se pak stala v září 2014 Molièrova komedie Zdravý nemocný, v níž ztvárnil mazaného notáře Kujóna.

Více než deset let působil jako externí pedagog Slezské univerzity na katedře českého jazyka, kde přednášel na téma Divadelní formy v kultuře.

Emanuel Křenek byl také nadšeným a talentovaným výtvarníkem, ilustrátorem a fotografem, popularizátorem a organizátorem výtvarných a literárních akcí. Napsal řadu textů o výtvarném umění, vytvořil knihu o malíři Janu Bauchovi a Jiřím Kolářovi. Fotograficky je zastoupen asi v osmdesáti publikacích, a to zvláště portréty.

V roce 1998 mu byla udělena Cena Petra Bezruče za umělecké zásluhy v oblasti dramatického umění.

V září 2015 bylo panu Křenkovi uděleno čestné členství souboru činohry Slezského divadla Opava.

Emanuel Křenek se stal neopominutelnou osobností opavské kulturní scény.

Čest jeho památce.