Opava získá cennou relikvii posledního českého krále
Relikvie blahoslaveného císaře Karla I. Rakouského, posledního panovníka Rakousko-Uherska, mírotvorce a významné osobnosti středoevropské historie, najde své místo v Opavě. V rámci oslav 800 let od udělení městských práv Opavě vytváří známý opavský sochař Daniel Klose reliéfní plastiku Karla I., do níž bude umístěna schránka s ostatky tohoto uznávaného muže po slavnostní mši svaté celebrované biskupem Martinem Davidem v sobotu 4. května v 10 hodin v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie.
Je to mimořádná pocta pro Opavu. Karel I., poslední král zemí Koruny české, patří bezesporu mezi nejvýznamnější osobnosti naší novodobé historie. Svým příkladným životem inspiroval mnoho lidí a byl za své činy zaslouženě blahořečen papežem. „Nejenže mluvil velmi dobře česky, ale českou zemi znal, měl ji rád a strávil zde několik let svého poměrně krátkého života. Rád pobýval v Praze, v Brandýse nad Labem, ve Staré Boleslavi. Přesto není mezi širokou veřejností tolik znám. Věřím, že umístění jeho relikvie do konkatedrály v Opavě důstojně přispěje k šíření jeho odkazu jako panovníka, politika, státníka, vzorného otce početné rodiny a oddaného katolíka s tolerancí k jiným náboženstvím,“ uvedl tajemník opavského magistrátu Tomáš Elis, který se spolu s představeným zemské Modlitební ligy císaře Karla I. za mír mezi národy Milanem Novákem podílel na získání relikvie pro Opavu. Byl přítomen jejímu slavnostnímu předání v chrámu ve Staré Boleslavi do rukou generálního vikáře Ostravsko-opavské diecéze Jana Czudka a s opavským děkanem Václavem Koloničným spolupracuje na procesu instalace relikvie v Opavě. „Velmi výstižně dvěma větami popsal osobnost Anatole France – Karel byl jediný muž v čelné pozici, který vyšel z války čestně. Ovšem byl to světec a nikdo ho neposlouchal,“ dodal Elis.
Budoucí císař Karel I. měl vztah k Čechám. Část dětství strávil na Pražském hradě, studoval na pražské univerzitě, velel armádě na Těšínsku a v Čechách se také poprvé setkal se svou budoucí ženou, Zitou Bourbon-Parmskou. Na trůn nastoupil po smrti Františka Josefa I. v listopadu 1916. Jeho upřímné snahy o ukončení války a sjednání míru však nepřinesly očekávané výsledky. Nicméně je třeba zmínit jeho velkorysou amnestii v r. 1917, díky níž byli z vězení propuštěni čeští politici Karel Kramář a Alois Rašín.
Během své dvouleté vlády se Karel I. snažil minimalizovat rozklad monarchie bez prolévání krve. Jeho humanitární činy mu vynesly pověst mírotvůrce a vládce s láskou ke svým poddaným. Usiloval o smír mezi různými národnostními skupinami v rámci monarchie a hledal kompromisní řešení jejich požadavků.
Po pádu monarchie se Karel I. stáhl do exilu, kde pokračoval v charitativních aktivitách. S postupně rostoucí rodinou žil nejprve ve Švýcarsku a poté, co definitivně ztroskotaly jeho snahy o návrat na trůn v Maďarsku, odešel do vyhnanství na Madeiru. Zemřel v pouhých třiceti čtyřech letech na zápal plic. Zanechal po sobě těhotnou mladou vdovu se sedmi dětmi. Je pochován v kostele Nossa Senhora do Monte ve Funchalu na Madeiře. Byl oddaný katolík s úctou ke kněžstvu – to mu mj. vyneslo obdiv mnoha věřících, což přispělo ke zmíněnému blahořečení papežem Janem Pavlem II. v roce 2004. Je druhým českým panovníkem, kterému bylo uděleno blahoslavenství, a představuje významnou postavu v českých dějinách po sv. Václavovi.
Roman Konečný
tiskové oddělení
