Další břehy 2008 – Tam, kde vychází slunce

Upraveno: 13.05.2020

 

Tam, kde vychází slunce (17. 4. – 27. 4. 2008)

Země vycházejícího slunce se stala námětem dalšího ročníku opavského jarního kulturního festivalu. Festival navázal na úspěch japonské opery Yuzuru ve Slezském divadle, která se pak na programu také objevila, a Japonských kulturních dnů z předcházejícího podzimu. Hlavně ale čerpal z mocné imaginace, bohaté historie, rozmanité kultury, nevšedního umění i technického pokroku současnosti, které Japonsko nabízí. Festival objevoval zemi samurajů, gejš, zápasníků sumo, pěstitelů rýže, meditujících buddhistických mnichů, šógunů, zemi kaligrafie, ikebany a bonsajů, bojových umění, šintoistických svatyň, zemi suši či saké nebo vlaků šinkanzen i robotických lidí, zvířat a věcí. Jistě ne náhodou byl maskotem festivalu v Opavě již známý terapeutický robot Paro.

Divadelní program nabídl kromě již zmíněné opery Yuzuru v hlavní roli s Michiyo Keiko také „japonské“ improvizace Jaroslava Duška a divadla Vizita, pozoruhodný tanec butó švýcarského tanečníka Imre Thormanna, tři představení pro děti i dospělé vynikajícího japonského loutkáře Noriyuki Sawy nebo klasické japonské frašky kjógen.

Filmová část byla zahájena krásným snímkem Japonsko, má láska, který uvedl japonolog Martin Vačkář a zavzpomínal nejen na dobu a místo natáčení, ale také na svou spolupráci s naším nejvýznamnějším dokumentaristou Janem Špátou, a pokračovala filmy Svěcení jara o tanečníkovi stylu butó Minu Tanakovi, Balada o Narajamě, Strach a chvění a Rašomon.

Kromě dvou zajímavých hudebních projektů s japonskou účastí v hudebních skupinách Volapük a Autopilote měli návštěvníci festivalu možnost zakusit také tradiční japonskou hudbu v rámci koncertu flétny šakuhači v podání Vlastislava Matouška a mimořádný hudební zážitek v kostele svatého Václava pod názvem Blízké hlasy zdáli, kdy došlo k hudebnímu setkávání a propojování tradice gregoriánského chorálu v podání Scholy Gregoriany Pragensis a buddhistických liturgických zpěvů japonských mnichů z posvátné hory Hiei.

Obrazem Japonsko představil náš přední fotograf Jindřich Štreit se svou kolekcí Japonsko – Lidé z Akagi a výstavy Kjóto – živá pokladnice kultury, Tsukuba či Barvy probouzení, které ukázaly tradice i současnost japonských ostrovů.

S životem a praxí v buddhistickém klášteře nás seznámil buddhistický mnich a výkonný ředitel Česko-japonské společnosti Robin Šóen Heřman, který byl zároveň hlavním poradcem dramaturgie japonských pořadů.

Počasí sice mnoho nepřálo Slavnosti rašení, tedy průvodu městem s japonskými bubny a provedení očišťujících rituálů, vyhnání démonů z města a probouzení požehnaných sil to však nezabránilo.

Mezi další akce patřil Japonský den a putování za sakurami v arboretu Nový dvůr, Hičhaikum projekt – poezie v akci Jana Kunzeho, výstava žáků ZŠ T. G. Masaryka nebo scénické čtení na motivy hry Kóbó Abého v podání opavského amatérského divadelního souboru. Nezapomenutelnou akcí, jak už tak v případě autorské dvojice Koudela & Siostrzonek bývá, bylo vystoupení Příležitostného divadelního souboru Dr. Frantíka Smělíka a jeho obrazy tradiční japonské kultury dynastie Švej-Žu-Žu. Kromě přednášky, hudební vložky či čajového obřadu byla do představení zapojena i autentická Japonka, studentka Institutu tvůrčí fotografie.

Videozáznam můžete zhlédnout zde.

Tato akce byla spolufinancována z rozpočtu Moravskoslezského kraje.