42. Bezručova Opava – Pocty a chvály

Pocty a chvály (13.–23. 9. 1999)

42. ročník našeho festivalu Bezručova Opava byl tematicky vymezen názvem Pocty a chvály. Potěší šíří svého záběru včetně návratu k velkým osobnostem naší kultury. Vždyť právě Petr Eben – nejvýznamnější host festivalu – komponoval jeden ze svých často uváděných varhanních cyklů Laudes jako chválu života lidského. Nakonec i skutečnost, že nezanedbatelný podíl na festivalovém dění měla nejmladší výtvarná, literární a hudební generace, lze, jak jsem přesvědčen, chápat jako prostou chválu tohoto světa.

Osobně se těším z toho, že jeden z příspěvků literárněvědné konference připomněl odkaz Karla Čapka, jehož dílo bylo v době, kdy moje generace navštěvovala základní školu, vyřazováno ze školních knihoven a jeho knížky byly odváženy do sběru jako „nebezpečný odpad“. A přitom to byl on, kdo ve svém díle poprvé použil pojem robot, který obohatil nejen češtinu, ale všechny světové jazyky. Myslím, že nejsem sám, kdo si bez tohoto slova neumí představit konec 20. století.

Dramaturgii jednoho z festivalových dnů obohatili naši přátelé z Liptovského Mikuláše, svůj prostor dostalo filmové umění, jazz i humor. Mám radost z toho, že jsme se v programu festivalu setkali téměř se všemi místními tvořivými lidmi a kulturními institucemi, jejichž význam a věhlas je znám daleko za hranicemi našeho města. A upřímně mě těšilo, že jedné z takových osobností jsem předal Cenu Petra Bezruče. Věřím, že tento ročník proběhl, řečeno společně s Petrem Ebenem, jako „oslovení či poselství“ při setkání s účastníky festivalu.