Purkmistři

Emil ROCHOWANSKI • 1892-1908

(*1845 – †1914)
Narodil se v Javorníku jako syn městského syndika. Vysokou školu studoval v Praze. Právnické studium dokončil na vídeňské univerzitě v r. 1867 a nastoupil u Zemského soudu v Opavě. Po sňatku v r. 1871 v Opavě se s manželkou odstěhoval do Vídeňského Nového Města.

Franz HAUER • 1888-1892

(*1832 – †1914)
Narodil se v Rakousku, kde prožil dětství i mládí. Jako obchodník působil v Salcburku a Vídni, kde si doplnil potřebné vzdělání. Jako společník akciové společnosti Opavské rafinerie cukru přesídlil do Opavy, kde se stal záhy významnou osobností. Opavským radním byl poprvé zvolen v r. 1876 a zůstal jím plných 20 let až do r. 1895. Předchozí zkušenosti z práce ve školní radě jej předurčili k činnosti převážně na úseku školství, zkušenosti z úspěšného podnikání zúročil ve funkci předsedy Opavského spořitelního a záloženského spolku. V roce 1883 se stal ředitelem Opavské spořitelny, v jejímž čele zůstal až do r. 1891. za purkmistra Rossyho a Rodlera vykonával funkci vicepurkmistra, po Rodlerově smrti se v dalších volbách stal purkmistrem a tuto funkci vykonával i po dalších volbách v r. 1889. Zároveň byl zvolen poslancem zemského sněmu za Opavu a po sedm let hájil její zájmy. V období Hauerova purkmistrování došlo k prudkému rozvoji města, proto byl v jeho intravilánu zbourán lichtenštejnský zámek a zrušeny stávající hřbitovy, aby na Otické ulici vznikl v r. 1890 nový městský hřbitov stavebními firmami J. Lundwalla a A. Bartela. Lundwalova firma pracovala i na dalších městských zakázkách jako stavba sirotčince na Popské ul., požární zbrojnice či obecné školy na dnešní Jaselské ulici. Na místě zbořeného zámku vyrostla výstavní muzejní budova, stavěly se budovy soudu a věznice na Olomoucké ulici. Přestože se ve městě projevoval německý nacionalizmus, Purkmistr Hauer zaujímal umírněný postoj na rozdíl od svých předchůdců i následovníků. To byl patrně hlavní důvod, proč byl po následujících volbách v r. 1892 zvolen radikálnější Emil Rochowanski. U příležitosti Hauerových 70. narozenin mu bylo uděleno čestné občanství. To byl již na odpočinku a vzdálen veřejného dění se dožil vysokého věku 82 let.

Emil RODLER • 1886-1887

(*1831 – †1887) Narodil se v Zábřehu na Moravě, vyrůstal v Moravské Třebové a posléze v Olomouci, kde také studoval práva. Od roku 1855 působil v Opavě jako advokátní koncipient, posléze jako advokát. Získal pověst dobrého právníka, a proto byl v roce 1870 ustanoven zemským advokátem pro Opavu. Byl i politicky činný jako poslanec zemského sněmu za města Bílovec a Vítkov, Odry a Klimkovice. Ve volbách roku 1879 a následujících v r. 1882 a 1885 byl zvolen členem opavské městské rady. V komisi pro divadelní a hudební záležitosti, v právní sekci a inspekci pro záchrannou stanici se zasazoval o rozvoj města a nebylo náhodou, že po náhlé smrti purkmistra Rossyho v r. 1886 byl zvolen na jeho místo. Z titulu své funkce se stal rovněž ředitelem opavské spořitelny a ještě téhož roku byl zvolen poslancem zemského sněmu za zemské hlavní město Opavu. Zřejmě pracovní vypětí bylo příčinou, že skonal předčasně v prosinci 1887 na následky mrtvice. I za jeho velmi krátkého purkmistrovského období zaznamenala tvář města Opavy značné proměny. Vzniklo prvních devět objektů kasáren arcivévody Rudolfa (Vajdovy kasárna) a v sousedství nové obytné domy. Do provozu byla uvedena městská mateřská školka na Sadové ulici. Velký stavební ruch vládl i na ulici Na Rybníčku, podél železniční trati na Olomouc, vydlážděno bylo Dolní náměstí a Ostrožná ulice. Napojení velké části města na kanalizaci a regulace řeky Opavy patřilo k záslužným činům purkmistra Rodlera stejně jako podpora archívnictví, která vyústila později ke zřízení zemského archívu.

Moritz ROSSY • 1882-1886

(*1815 – †1886)
Byl prvorozeným synem Josefa Rossyho, pozdějšího dlouholetého opavského purkmistra. Stejně jako jeho otec studoval právo a politiku na olomoucké univerzitě. Po dosažení doktorátu získával praxi v Brně, Vídni a Opavě. Zde se také oženil a založil rodinu. Jako zemský advokát působil několik let také v Litovli a Jihlavě. Po návratu do Opavy v r. 1864 byl jmenován zemským advokátem a současně členem advokátní komory. V roce 1867 se stal jejím prezidentem a v této funkci setrval až do smrti. Členem městské rady se stal po volbách v r. 1872. Po deseti letech byl zvolen purkmistrem a v roce 1885 znovu potvrzen ve funkci. Z období jeho purkmistrování připomeňme např. celkovou rekonstrukci opavského divadla v r. 1883, vznik českého gymnázia na Sněmovní ulici a výstavba mateřské školky na Beethovenově náměstí v témže roce, rozhodnutí vybudovat ve slezské hlavním městě nová kasárna pro dva pěchotní bataliony a přívod pramenité pitné vody do města z pramenů v Jaktaři a postavení mostu s železnou konstrukcí přes řeku Opavu. Moritz Rossy zemřel náhle na infarkt ve věku 70 let. Jeho jméno nesla až do roku 1945 dnešní ulice Mírová.

Martin WOYTECH von WILLFEST • 1873-1882

(*1806 – †1898)
Pocházel z bohatého selského rodu na Hané. Filosofii a práva vystudoval ve Vídni. Působil nejprve na Těšínsku a Jablunkovsku, roku 1849 byl jmenován zemským soudním radou pro Moravu a Slezsko. V letech 1868 - 1870 byl poslancem zemského sněmu. V roce 1869 zvolili Opavané Martina Woytecha do městské rady a v roce 1872 stanul v jejím čele jako opavský purkmistr. Tuto funkci vykonával po tři volební období spolu se svým věrným spolupracovníkem vicepurkmistrem Augustem Hoffmanem. V tomto období došlo k posílení postavení Opavy jako hlavního města, rozšíření města na základě nového geometrického plánu s novým rozhraničením se sousedícími obcemi Kateřinkami, Kylešovicemi a Oticemi, nově bylo provedeno označení domů orientačními čísly. Byla zahájena výstavba vodovodu, připravovala se přestavba staré gotické radnice, stavba řady škol, městské tělocvičny, nových parků, dlážděny byly ulice a chodníky, rozšiřováno pouliční osvětlení. Na přípravě těchto staveb se jako projektant významně podílel městský inženýr Eduard Labitzký. Podle jeho plánů bylo v roce 1881 zcela od základů přestavěno opavské divadlo. Za oddané služby vládnoucím Habsburkům byl Martinu Woytechovi v r. 1859 udělen rytířský kříž řádu Františka Josefa I. a po deseti letech byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem „von Willfest“. Z jeho iniciativy byly v roce 1873 v Opavě uspořádány velkolepé oslavy na počest 25 let panování Františka Josefa I. V říjnu r. 1880 císař Opavu jako hlavní město korunní země slezské navštívil. Zemřel ve věku 91 let a pochován je na opavském městské hřbitově.

Anton HEINZ • 1869-1873

(*1814 – †1883)
Jako nejmladší syn z bohaté řeznické rodiny úspěšně vystudoval práva, v r. 1848 se stal se advokátem v Opavě. Jako člen advokátní komory působil v představenstvu, v letech 1864-1867 dokonce jako prezident této prestižní profesní organizece. Díky svým organizačním schopnostem a právnické erudici jej opavští radní zvolili v r. 1868 vicepurmistrem a po volbách nové městské rady za rok na to purkmistrem. Slezská metropole patřila v té době k našim největším městům a slibně se rozvíjela, vznikaly nové ulice. Výstavba nové železnice na Krnov, Bruntál a Olomouc, projekt železnice na Hradec a Fulnek, nová kanalizace, dlážděné chodníky, rozšíření pouličního osvětlení i do parků, nová obecní škola, rozšíření dívčí školy...to je výčet aktivit purkmistra Heinze. Až do konce života zůstal aktivní v postavení radního, v zemském výboru slezském a v advokátní komoře. Zřejmě pracovní vytížení bylo příčinou, že mu ve věku 68 let vypovědělo srdce.

Karl Wilhelm DIETRICH • 1862-1869

(*1811 – †1889)
Pocházel z Jihlavy, po úspěšném studiu práv na pražské univerzitě potřebnou praxi získal na magistrátu v Jihlavě. Zemským advokátem pro Opavu byl jmenován v r. 1845. Od počátku úzce spolupracoval s Franzem Heinem. Stál po jeho boku i v revolučním roce 1848. Při vojenském potlačení nepokojů byl společně s dalšími zatčen císařskými vojáky, obžalován z velezrady a uvězněn na Špilberku v Brně. Dochovala se petice 240 opavských měšťanů za jejich osvobození, zaslaná císaři v r. 1850. Od r. 1856 byl ve funkci vicepurkmistra, v r. 1862 byl zvolen purkmistrem a tuto funkci vykonával až do r. 1869. Zároveň byl poslancem slezského zemského sněmu za Opavu. Po vypuknutí prusko-rakouské války byla Opava po tři měsíce útočištěm pruského vojska, které mělo vůči obyvatelstvu velmi tvrdé požadavky. Purkmistr Dietrich zvládl napjatou situaci s rozvahou a s rozhodností řešil konfliktní situace, za což byl vyznamenán rytířským křížem Leopoldova řádu. Do historie města se zapsal založením dobrovolného hasičského sboru v r. 1862, hasičskou zbrojnici nechal postavit hned za radnicí. S jeho podporou se v Opavě uskutečnila řada výstav, představující zdejší úspěšnou řemeslnou výrobu. Za 40 let působení v Opavě si získal uznání místních obyvatel a jmenování čestným občanem města. V r. 1884 se vzdal všech funkcí a vrátil se do rodné Jihlavy

Franz HEIN • 1856-1862

(*1808 – †1890)
Hainové patřili ke starým opavským rodům, Franz Anton Johann Kapistran Hein se však narodil v Olomouci a do Opavy se přiženil v r. 1837 už jako advokát. Během revolučního roku 1848 byl politicky velmi aktivní a v r. 1849 se stal opavským vicepurkmistrem. Jako čestný občan města stanul v r. 1856 v čele opavského magistrátu. Za jeho působení byla v Opavě postavena městská spořitelna, největší kluziště v Evropě, vyšší reálka v opavských sadech či zavedeno plynové osvětlení. V r. 1860 se Dr. Hein stal poslancem říšského sněmu, v dalším roce prvním předsedou poslanecké sněmovny. Jako nesmírně talentovaný polůitik pokračoval ve funkci ministra spravedlnosti a dále prezidenta Vrchního zemského soudu ve Vídni. Jako zastánce rakouského centralismu vystupoval k českým národnostním požadavkům až nesnášenlivě, za což si vysloužil oprávněnou kritiku. Za věrnost a odoanost císařskému domu si vysloužil Řád železné koruny III. stupně a byl povýšen do stavu svobodných pánů. Zemřel v Brně ve věku 82 let.

Josef Alois ROSSY • 1837-1856

(*1783 – †1860)

Po studiích práv v Olomouci nastoupil jako nižší úředník olomouckého magistrátu. V r. 1829 byl jmenován purkmistrem v Šumperku, kde se zapsal jako milovník zahrad a zakladatel skleníků s exotickými rostlinami. Proto si jej opavský magistrát v roce 1837 vybral jako vhodného nástupce a pokračovatele J. J. Schösslera, jehož křeslo zůstalo tři roky prázdné. Zprvu navázal na nedokončenou práci purkmistra Schösslera, nechal zasypat hradební příkopy mezi zbořenou Hradeckou a Jaktařskou bránou, takže zde mohla vyrůst budova dívčí obecné školy a městský chorobinec V době revolučních nepokojů byla Opava z rozhodnutí Vídně vojenskou pevností, což znamenalo stavbu nových kasáren a vojenské nemocnice. Purkmistr byl skvělý společník a hostitel. Časté návštěvy vzácných hostí včetně hlav korunovaných v Opavě způsobily výstavbu nových ubytovacích a pohostinských zařízení. Opava se stala sídlem řady zemských úřadů a opavský purkmistr měl zásluhu na jejich důstojném umístění. Mimo jiné prosadil plynové osvětlení města, podporoval kulturu, školství a zdravotnictví. Za největší akci dvou desetiletí purkmistrování lze považovat výstavbu železnice Opava-Svinov v r. 1755, která přispěla k nebývalému podnikatelskému rozvoji regionu. Opavané vyjádřili úctu svému purkmistrovi udělením čestného občanství v r. 1850, rok na to ocenil Rossyho zásluhy také samotný císař udělením řádu Františka Josefa I. Zemřel v r. 1860.

Johann Josef SCHÖSSLER • (1796) 1797-1834

(*1761 – †1834)
Druhým doživotním purkmistrem byl Johann Josef Schössler, vzdělaný, prozíravý a „ekologicky“ smýšlející osvícenec. Vystudoval práva ve Vídni, hovořil a psal německy, francouzsky, italsky, rozuměl česky, zajímal se o přírodní vědy, zejména fyziku, botaniku, mineralogii a astronomii. Miloval umění, zvláště hudbu, sám hrál na violoncello. Byl výborný organizátor. Opavany byl velmi oblíben a ctěn, jejich přízeň si získával dobrosrdečností. Prosadil stavbu divadla. přičinil se o vytvoření našeho nejstaršího muzea, jeho zásluhou se Opava honosí krásnými Městskými sady i prstencem parků okolo centra města na místě středověkých hradeb. Po jeho smrti mu vděční obyvatelé města postavili pomník-antický templ- na místě dnešní sochy Opavy v sadech Svobody.