Lundwall Julius
* 10. 6. 1844 Wismar (D) – + 14. 3. 1930 Opava
Významný opavský stavitel a šéf stejnojmenné stavební firmy v Opavě, čestný člen Svazu německých inženýrů.
Narodil se ve Vismaru u Baltického moře ve významné evangelické rodině. Jeho otec Gustav Gottfried Erich Lundwall byl dvorním stavitelem meklenburského vévody a za manželku měl Františku Dorotu, roz. Henkelmannovou. Syn výše uvedených rodičů Julius Lundwall po absolvování wismarského gymnázia a Akademie výtvarných umění v Mnichově získal stavební a architektonickou praxi u velkých firem v Kodani, Berlíně, Frankfurtu a Würzburku. Po studiích se věnoval problematice výstavby cukrovarů a účastnil se staveb cukrovarů v Bukovině (Luzan) a Haliči (Preczworsk). Tato skutečnost přiměla akciovou společnost “Rafinerie cukru v Opavě“ učinit nabídku Lundwallovi na účast při realizaci stavby cukrovaru na pronajatých pozemcích johanitské komendy ve Vávrovicích (1869). Nabídku přijal, neboť Opava splňovala další jeho podmínku. Přestala být netolerantním městem vůči nekatolíkům a v Opavě od roce 1864 se konstituoval evangelický sbor, jehož aktivním členem se stal ihned po svém příchodu do slezské metropole v roce 1869. Podílel se na stavbě evangelické modlitebny na dnešní Oblrichově ulici (1872) a později též evangelického kostela v jejím sousedství v novogotickém slohu se secesními motivy (1898).
Podnikatelskou činnost v Opavě zahájil s významným opavským stavitelem Augustem Bartelem, ale záhy se osamostatnil. V sousedství Rafinerie cukru na Komárovské ul. v Opavě koupil špitálský mlýn o třech složeních, který přebudoval jednak na sídlo své stavební firmy, jednak na rodinnou vilu (1884). Ze svého rodného kraje si v roce 1886 přivedl do Opavy nevěstu Kláru Marii, která se narodila 26. 6. 1860 v meklenburském Fahrdorfu, a měli spolu dva syny, Ericha (* 16. 2. 1888) a Kurta (* 23. 11. 1892). Oba získali vysokoškolské vzdělání, prvý z nich, dr. Erich Lundwall koupil od věhlasného zakladatele vodoléčby Vincence Priesnitze statek Bílý Potok, druhý, dr. Kurt Lundwall, se stal lékařem v Karlových Varech, Štyrském Hradci a nakonec v Salzburku, kde byl také docentem na tamní univerzitě a kde se podruhé oženil s českou herečkou Lídou Baarovou. Oba jmenovaní synové byly též nejprve prokuristy otcovy stavební firmy, potom veřejnými společníky a nakonec vlastníky. Lundwallův stavební podnik prosperoval a neustále se rozšiřoval. Na Komárovské ul. provozoval velkou pilu, na ul. Boženy Němcové vlastní pískovnu, na Bílovecké ul. strojní cihelnu, na Masarykově ul. velkou nábytkovou síň, získal také pískovnu stavitele Hruschky na Bílovecké ul. a spojil ji v roce 1913 s pískovnou svou, taktéž dočasně koupil v roce 1912 Kmenttovu cihelnu na Otické ul.
Architektura Lundwallových staveb je různorodá, zahrnuje širokou škálu výrazových prostředků od aktualizace historických slohů až po vypjatý secesní dekorativizmus. Buď sám architektonicky ztvárnil nebo ve spolupráci s dalšími opavskými staviteli a umělci se podílel na realizaci Výstavní budovy Slezského zemského muzea, Učitelského ústavu (gymnázium), Pendlova sanatoria (porodnice), Bruslařského pavilónu (restaurace Zimní stadion), Četnického velitelství (internát OA), Památníku padlých - Hedviky, 1. budovy Matičního gymnázia, Secesního dvojdomu malířů Alta a Hermanna na Ochranově ul., Moderní činžovní domy na Hradecké ul. č. 10 a 10 a, Romantická a eklektická architektura domů č. 2, 7, 16 na Olomoucké ul. a mnoho dalších staveb v Opavě jsou rovněž z jeho dílny. Jméno firmy Julius Lundwwal si získalo věhlas i daleko za hranicemi našeho regionu, jak dotvrzují např. stavby zámku na panství Rozkol jižně od Lvova, nebo cihelny v uherském Komárně. Juliovi Lundwallovi se dostalo ocenění, když v roce 1927 byl jmenován čestným členem Svazu německých inženýrů.
PhDr. Josef Gebauer