Gudrichová Emilie Maria

* 14. 6. 1888 Raduň – + 22. 9. 1970 Opava

Spisovatelka, učitelka, předsedkyně Jednoty učitelek mateřských škol ve Slezsku, starostka Čsl. svazu učitelek mateřských škol, redaktorka Časopisu učitelek mateřských škol, zakladatelka 1. českého divadla v Hradci n. Mor., inspektorka mateřských škol Slezska a Ostravska.

Narodila se jako druhé dítě z dvanácti raduňského učitele Rudolfa Gudricha (1862–1937) a jeho manželky Marie (1864–1933), dcery kylešovského sedláka Augustina Wainara a jeho ženy Josefy, roz. Ondrušové. Její otec patřil k významným osobnostem na Opavsku, zasedal ve Slezském zemském sněmu jako poslanec, založil Pěvecké sdružení Slezských učitelů a především byl považován za zakladatele českého hasičstva ve Slezsku. Se svou manželkou Marií se oženil 7. 2. 1887 a jejich druhé dítě, dcera Emilie Maria se narodila v novostavbě školy č.p. 42 v Raduni, kde s rodinou bydlil v bytě pro učitele a kde také vykonával funkci ředitele.
 
Školní prostředí ovlivnilo životní orientaci Emilie M. Gudrichové. Po obecné škole v Raduni absolvovala pokračovací kurz měšťanské školy v Opavě, hospodyňskou školu v Kateřinkách, zkoušku způsobilosti pro učitelky mateřských škol na Učitelském ústavu v Brně (1906) a zkoušku pro předmět ruční práce pro měšťanské školy na Státním učitelském ústavu ve Slezské Ostravě (1907). Takto vyzbrojena nastoupila na místo 1. pěstounky mateřské školy v Hradci n. Mor. – Podolí. Ve spolupráci s dětmi tamní utrakvistické obecné školy uspořádala v Hradci první české divadlo a zahájila jeho činnost hrou Dráteníček. Jako výborná varhanice vedla na novém působišti dětský pěvecký kroužek a také dala podnět k výstavbě hradeckého Národního domu. Od roku 1915 učila ve své rodné obci Raduni a vypomáhala svému otci v redakci „Opavského věstníku“. Na Státním učitelské ústavu v roce 1917 odmaturovala a potom působila jako literní učitelka na obecných školách v Raduni, Kylešovicích a Opavě. V roce 1921 byla ustanovena cvičnou učitelkou na ústavu pro vzdělání učitelů mateřských škol při Státním učitelském ústavu ve Slezské Ostravě. V roce 1924 byla zvolena předsedkyní Jednoty učitelek mateřských škol ve Slezsku, v roce 1925 místostarostkou a v roce 1938 starostkou Čsl. svazu učitelek mateřských škol v Praze. V roce 1925 byla ustanovena odbornou inspektorkou mateřských škol Slezska a Ostravska. Pro děti napsala několik knížek: „Básničky a říkánky pro mateřské a obecné školy“ (1929), šestidílné „Dětské radovánky“ (1931–38), „Vyprávěnky pro naše děti“ (1935). Přednášela v odborných kurzech pro učitelky mateřských škol, organizovala výstavy dětských prací. 13 let redigovala „Časopis učitelek mateřských škol“. Psala také verše pro dospělé v různých časopisech, kalendářích a tiscích. Vydala následující básnické sbírky: „Slezsko mluví“ (1946), „Slezský humor“ (1964) a „Po našemu“ (1969), ve kterých uplatnila nářečí z Opavska.
 
Život cele obětovala pedagogické práci, vzdala se i domu v Opavě na Černé ul. 25, zděděném po otci ve prospěch své sestry Drahomíry, provdané za hudebního skladatele Arnošta Rychlého, a sama zůstala svobodná.

Informace k hrobu (Městský hřbitov, skupina 11, třída 1, hrob 1)  Zobrazit hrob na mapě

PhDr. Josef Gebauer