Chamrád Arnošt

* 11. 10. 1879 Hrabyně – + 26. 2. 1925 Opava

Spisovatel, slezský písničkář, spoluzakladatel kateřinského časopisu Hlas lidu slezského, zakladatel 1. literárního kabaretu ve Slezsku.

Narodil se v rodině Františka Chamráda (1853–1933) z Chabičova, který s Marií (1861–1918), dcerou hostinského Františka Pravdy, vyženil v Hrabyni hospodu č.p. 9. Syn Arnošt navštěvoval v rodné Hrabyni obecnou školu, kde na měl na něj pozitivní vliv vlastenecký farář J. Böhm. Od roku 1889 studoval na matičním gymnáziu v Opavě a přestože patřil k nejlepším žákům, maturitě se nepodrobil. Během gymnazijních studií totiž bydlil v rodině svého profesora Františka Kahlika, otce pozdějšího hudebního skladatele Václava Kálika, a velmi negativně naň zapůsobily tamní rozvrácené manželské poměry. Odešel proto studovat na Eckertovu obchodní školu do Prahy, kde bydlil u svého strýce, lékárníka Viléma Pravdy. Také tento studijní pokus skončil fiaskem, neboť při jednom nočním incidentu zlomil o policajta hůl, byl ze školy vyloučen a před horším trestem jej zachránilo udělení milosti na žádosti jeho otce. Odešel jako akviziční pracovník k firmě Wichterle, továrně na hospodářské stroje v Prostějově. Tam také vstoupil do sociálně demokratické strany a dělal pro ni volebního korteše. V Kateřinkách se podílel na založení sociálně demokratického časopisu Hlas lidu slezského. Jeho neklidná povaha ho neudržela déle ani v redakci Vídeňského deníku, kde tehdy pracoval Ivan Olbracht s Karlem Tomanem, v Krakovské pojišťovně a jiných krátkodobých profesích. Opět jej zachránil otec. Ve snaze připoutat syna k pevné existenci a k stálému zaměstnání naň v roce 1910 převedl hrabyňskou hospodu za podmínky, že živnost neprodá. To bylo jeho štěstí. Nezanechal ovšem svých toulek a na jedné z nich se zastavil v Přerově v Jakubčíkově vinárně. Tam spatřil vinárníkovu dceru Marii (1893–1918), rázem se do ní zamiloval a do tří týdnu byla svatba. Manželství však netrvalo dlouho, neboť Marie tragicky zemřela již 19. 10. 1918 na španělskou chřipku, ale zanechala mu dvě dcery, Alexandru a Kamilu, provdanou později za akad. malíře Fr. Jiroudka a literárně činnou.
 
Na hospodě, která žila z tradice a pěkně vynášela, Arnošt Chamrád rozvinul své schopnosti mnoha směry. Stal se pilným sběratelem památek lidového umění. Na improvizovaných scénkách ve svém hostinci vystupoval jako herec, konferenciér i skladatel satirických skladeb a kupletů. Vysloužil si pojmenování „hrabyňský pěsničkař“. Se svými skladbami se v roce 1920 zúčastnil i programu známého pražského kabaretu „Červená sedma“. Ve své hospodě pořádal kabarety a „jours-fixy“, vznikl tak v Hrabyni po Praze u nás druhý literární kabaret.
 
Arnošt Chamrád se projevoval od roku 1914 i literárně. Tehdy vydal svou prvotinu „Slezská balada“. Básnickou tvorbu potom shrnul do dvousvazkové sbírky „Z něpřikrytej dědiny“ (1916, 1919) s verši psanými převážně slezským nářečím. Z dramatické tvorby se dochovala pouze hra „Handléř Binar“, zatímco další hry "Majstr Škrpec" či "Fakule Fuk" se ztratily. Byl také autorem hudebních skladeb, např. „Floryjanek“ (1922). Posledním edičním činem autora a nakladatele Chamráda byla „Paškvíra“, věnovaná Petru Bezručovi, ale také jím v celém nákladu zabavená pro zveřejnění jeho portrétu. Záhy u Arnošta Chamráda propukla zákeřná duševní choroba, se kterou se léčil nejprve ve Veleslavíně a v Bohnicích u Prahy, odkud byl převezen do Slezského zemského ústavu pro choromyslné v Opavě a nedlouho potom zemřel.
 
Chamrádův význam spočívá v tom, že založil tradici básní i veršovaných skladeb psaných nářečím.

PhDr. Josef Gebauer