Žerotínové

Moravský šlechtický rod Žerotínů měl velmi působivý erb, jímž byl v červeném poli černý, zlatě korunovaný lev vyrůstající ze stříbrného trojhůří. V klenotu lev vyrůstal z erbovní korunky.

V těchto barvách je žerotínský erb dochován na rodinných portrétech i starých polychromovaných řezbách v losinském zámku nebo na kamenné plastice v Moravské Třebové. Roku 1740 bylo hrabatům ze Žerotína povoleno užívat i titul svobodných pánů z Lilgenova a žerotínský erb, v němž lev dostal zavřenou korunu, byl půlen se složitým erbem lilgenovským. Rod Žerotínů se dělí na dvě větve, napajedelskou a fulneckou. Napajedelská větev poč. 17. stol. vymřela a přetrvala jen větev fulnecká, která již během 16. stol. se rozčlenila na pošlosti šumpersko-vízmberskou a strážnicko-kolínskou. 17. stol. přetrvala pouze pošlost šumpersko-vízmberská s linií falkenberskou. Po prohraném stavovském odboji přišla i tato větev o svůj rodový majetek Losiny a Vízmberk. Ve 30. letech 17. stol. jim však císař majetek vrátil a její člen Přemek z Žerotína mohl dokonce setrvat v evangelické víře. Po Přemkově smrti roku 1652 museli však jeho potomci přestoupit ke katolictví. Syn Přemek držel po svém bratru Karlu Jindřichovi, který před pokatoličtěním raději emigroval, vedle svého vízmberského dědictví i Losiny a se svou manželkou Eliškou z Oppersdorfu Třemešek a Drahovice. Jejich synové Antonín František Maxmilián a Jan Jáchym převzali ještě po Bernardu Ferdinandu z Žerotína i panství valašsko-meziříčské.

Za velmi těžkých bojů českého krále Jiřího z Poděbrad s uherským králem Matyášem z Korvína na Opavsku a ve Slezsku přišel Jan ze Žerotína v roce 1467 v bojích o svůj hrad Edelštejn u Zlatých Hor. Byl utrakvistou a rozhodným stoupencem Jiřího z Poděbrad, a proto od něj obdržel v náhradu do zástavy ještě téhož roku panství Fulnek, tehdy ještě náležející Opavsku. Žerotín Fulnecko v roce 1475 vykoupil ze zástavy a vzhledem k napjaté situaci vyvolané agresivní politikou M. Korvína rozhodl se vložit v roce 1480 získané zboží do olomouckých zemských desk. Fulnecko od té doby přináleželo k Moravě a ne již k Opavsku. Žerotínové byli skalními stoupenci reformace, a proto také na jejich fulneckém panství záhy po jejich příchodu vznikl proslulý sbor Jednoty bratrské, zasahující svou rozsáhlou diasporou na Opavsko. Byli spřízněni s mnoha rody opavských stavů, jako Skrbenskými z Hříště, Bruntálskými z Vrbna, Vaneckými z Jemničky, s Oppersdorfy a dalšími. Na Opavsku neváhali účinně pomáhat v dobách ohrožení náboženské svobody a protihabsburského odboje v letech 1602–1627 dva z jejich nejvýznamnějších představitelů, Karel starší ze Žerotína a Ladislav Velen ze Žerotína.

PhDr. Josef Gebauer