Mošovští z Moravčína

Rytířský rod Mošovských pocházel z Dolního Slezska, z okolí Vratislavi a Třebnice. Přestože jeho jméno zní tak melodicky, rodoví předci byli německého původu.

Za původní sídlo rod pokládal obec Moravčín (Moritsch, Moratschin) na Vratislavsku (PL). Jen jednou z větví rozsáhlého rozrodu Mošů, zastoupených od konce 16 stol. také na Opavsku a severní Moravě, byli Mošové z Bittendorfu. Měli společný erb a sice na červeném štítě dvě bílé části sanic, nebo saní. Prvním doloženým předkem Mošů byl muž neznámého jména užívající přezdívku Frobel. Historik Tesař vyslovil hypotézu, že pravděpodobně se jednalo o Budivoje z Vikštejna, bojujícího proti králi Jiřímu z Poděbrad. Po dobytí hradu Vikštejna uprchl z Opavska k vratislavským měšťanům, pověstným odpůrcům českého panovníka.

Z významných příslušníků rodu Mošovských připomeňme si následující. Felix (Šťastný), zvaný Vrabec Mošovský z Moravčína na (Dolních) Životicích (kolem 1475–1558) byl jako chráněnec Kazimíra II. Těšínského pro ortodoxní katolické přesvědčení knížecím úředníkem (písařem) ve Fryštátě (1524) a Opavě (1528) a v letech 1532–44 hejtmanem ratibořského knížectví. Na opavských předměstích koupil dva dvory, Olšanský (1523) a Sekulovský (1528), později pak v roce 1553 biskupské léno Dolní Životice s Herticemi a v životické tvrzi potom trvale sídlil. Jeho syn Tobiáš (+ 1574), rovněž ortodoxní katolík a proslulý svou hamižností, byl 24. 3. 1561 přijat do sboru soudců manského práva v Kroměříži a 28. 4. 1565 zvolen komisařem olomouckého biskupa pro hospodářskoprávní pře. V roce 1565 na Opavsku verboval vojáky pro boj s Turky. Pro lakotu, náboženskou nesnášenlivost a agresivitu si jeho poddaní na něj stěžovali u biskupského dvora. Tobiášův bratr David (+ 1593) získal nečistými praktikami dolnobenešovské panství, dědictví po pánech z Drahotuš. Než se tak ale stalo, byl v roce 1585 stavy opavského knížectví zvolen zemským výběrčím. Tobiášův syn Felix (kolem 1556–1609) se v roce 1580 stal maltézským rytířem, o pět let později byl ustanoven komturem maltézského řádu v Kladsku a na Fürstenfeldě a roku 1600 komendorem na Goldbergu a Lemberku. V letech 1594–1595 byl vrchním vojenským komisařem moravských stavů a v této hodnosti působil na turecké frontě v Uhrách. Patřil k hlavním osobnostem, které provedly na císařském dvoře Rudolfa II. v roce 1598 prokatolický převrat, a dovedl z této situace vytěžit ve prospěch své kariéry. V letech 1598–1602 byl hejtmanem pražského hradu, zároveň císařským radou a v roce 1602 se stal zemským hejtmanem opavského knížectví. Zapojil se do spiknutí Mikuláše Sarkandera proti evangelickým opavským stavům. Po jeho odhalení se vzdal funkce hejtmana a svými protivníky byl za záhadných okolností usmrcen. Další Tobiášův syn Jan (+ 1608) zastával stanovisko svého bratra Felixe a patřil k rozhodným stoupencům španělsko-katolické strany. Na Opavsku jednal násilnicky, a proto tonul v neustálých soudních jednáních. Od roku 1602 zastával úřad podkomořího Markrabství moravského a v této funkci měl vrchní správu nad královskými městy, kde nekompromisně zasahoval do záležitostí městských rad, zejména prosazoval všude katolíky. Náležel k nejradikálnějším odpůrcům evangelických stavů a nelze se divit, že i on byl úkladně zavražděn. V jeho synu Feliciánovi (okolo 1595 – po 1639) se ozvala evangelická krev matky, Johanky Kobylkovny z Kobylího, když se v Opavě přidal v letech 1626–27 na stranu české emigrace a Dánů a v jejich řadách pak dobýval Hranice, Bruntál a další místa. Posledním mužským potomkem rodu byl Karel Felicián (1599–1652), známý lichvář, přezdívaný „kavalír Moš“. Spravoval sice Dolní Benešov s Bohuslavicemi, ale v roce 1634 vstoupil do řádu maltézských rytířů a stal se komturem v rakouském Mailberku.

PhDr. Josef Gebauer