Mendel Johann (Gregor)

* 20. 7. 1822 Hynčice u Oder – + 6. 1. 1884 Brno 

Významný přírodovědec a zakladatel genetiky, absolvent opavského gymnázia. 

Vojín c.k. pěšího pluku hraběte Josefa Colloreda a syn sedláka Valentina Mendela z hynčické selské usedlosti č.p. 58 Antonín Mendel (1789–1857) měl 6. 10. 1818 svatbu s Rozinou (1794–1862), dcerou hynčického zahradníka Martina Schwirtlicha a jeho ženy Roziny, roz. Kašparové. Antonín Mendel, který 8 let bojoval v napoleonských válkách, naposledy v bitvě u Lipska, převzal po svém otci selskou usedlost a tam se jeho manželce nejprve narodila dcera Veronika (*12. 5. 1820) a potom syn Johann (*20. 7. 1822). Později do rodiny Mendelů přibyly dcery Rozina (1825), Terezie (1829) a opět Rozina (1831) neboť ta předešlá zemřela. K Mendelovu rodnému gruntu patřila kromě 30 sáhů pole také louka s velkou zahradou i ovocným sadem a právě tam měl od raného dětství zvídavý chlapec Johann možnost pozorovat život v přírodě. Po dokončení základního vzdělání na vyšší obecné škole v Lipníku n. B. přišel v roce 1830 studovat do Opavy na pověstné gymnázium s vlastním muzeem přírodovědného zaměření. Za spolužáky tam měl Pavla Křížkovského a Hanse Kudlicha. Po maturitě v letech 1840–1842 studoval na filozofickém institutu v Olomouci a potom na přání matky, zbožné katoličky, vstoupil do augustiniánského kláštera sv. Tomáše v Brně, kde se až do roku 1848 věnoval studiu teologie a přijal řeholní jméno Gregor (Řehoř). Byl vysvěcen na kněze a v roce 1849 se stal suplentem na znojemském gymnáziu. Neměl však předepsané zkoušky a výuky musel zanechat.

Zájem o přírodopis vyústil v pokračování studia přírodních věd na univerzitě ve Vídni v letech 1851–1853, ale neuspěl u zkoušek a po krátkém působení v roli suplenta přírodopisu na vyšší reálce v Brně se uchýlil do tiché klášterní cely zmíněného augustiniánského konventu a věnoval se badatelské práci na malé zahrádce zděděné po Fr. M. Klácelovi. Při ní se nechal inspirovat Darwinovým dílem „O původu druhů přírodním výběrem". V letech 1856–1865 provedl 10 000 experimentálních pokusů v křížení rostlin, především hrachu. Stal se členem brněnského přírodovědeckého spolku a na stránkách jeho časopisu shrnul výsledky svých pozorovacích pokusů. Rozvinul poznatek štěpení znaků odlišných jedinců při křížení o nález přesných číselných poměrů tohoto štěpení a prokázal jednotlivé znaky za samostatné jednotky. Dospěl k formulaci tří genetických zákonů určujících hlavní principy přenosu dědičných vlastností z rodičů na potomstvo: 1) o uniformitě míšenců, 2) o štěpení znaků, 3) o volné kombinovatelnosti vloh. Zákony se staly základem moderní nauky o dědičnosti. Mendelovy objevy nebyly vrstevníky příznivě přijaty a teprve 16 let po jeho smrti byly prezentovány a potvrzeny vědci E. Tschermakem, C. Corrensem a H. de Vriesem.

PhDr. Josef Gebauer