Lemach Anton
* 8. 1. 1841 Kuks – 24. 2. 1905 Vídeň
Prezident obchodní a živnostenské komory.
Rod Lemachů pocházel ze severovýchodních Čech. Jan Nepomuk Tobias Lemach se narodil 1. února 1803 v obci Bílá Třemešná, což je obec nedaleko Dvora Králové (okres Trutnov). V tomto české jazykovém prostředí bylo příjmení zapisováno v podobě „Lehmer“. V roce 1826 se Johann Lehmer, nyní již však psaný jako „Lemach“, oženil v Kuksu (dnes rovněž okres Trutnov) oženil s Apollonií Schuttovou. Jako poslední potomek se jim narodil 8. ledna 1841 syn pojmenovaný Antonius Carolus.
Do Opavy se Anton Lemach přistěhoval kolem roku 1860. Bydlel v domě na Solné ulici č. 29. Domovské právo získal ve slezském hlavním městě v roce 1870. V den svých 31. narozenin, tedy 8. ledna 1872, se v kostele sv. Ducha oženil s Annou Carolinou, dcerou Rudolfa Fingera. Otec nevěsty byl vrchnostenským správcem ve Vsetíně.
V manželství se narodily čtyři děti. Nejstarší syn Othmar zemřel v prosinci 1877 ve věku pěti let na spálu. Margaretha (*1876) zůstala neprovdána. Syn Walter (*1880) vystudoval univerzitu ve Vídni a také se zde usadil. Nejmladší Stefanie se narodila v roce 1882.
Otec Antona Lemacha, Johann Tobias Lemach, se již jako vdovec přestěhoval k synovi do Opavy. Byl za kmotra vnučce Margaret a vnukovi Walterovi. Zemřel 4. května 1881 a byl pochován na starém městském hřbitově.
Rodina Lemachových bydlela v Opavě v domě na Hradecké ulici č. 22 a 24 (v současnosti je zde parkoviště směrem k ulici Skřivánčí), který Lemach vlastnil se svým spolupracovníkem, majitelem známé opavské likérky Emanuelem Lichtwitzem. Pozdější v Opavě známé SELIKO, dosud však pouze ELCO (zkratka Emanuel Lichtwitz and Co), bylo založeno Lichtwitzem v roce 1863. V roce 1865 stal Lemach společníkem firmy, která vyráběla likéry a lihoviny a patřila k nejvýznamnějším likérkám ve Slezsku, byla dokonce c. k. dvorním dodavatelem. V roce 1878 Lemach ze společnosti vystoupil a od 1. května tohoto roku provozoval pod názvem „A. C. Lemach“ velkoobchod s technickým spotřebním zbožím a strojovým olejem. V roce 1884 zřídil Lemach filiálku prosperujícího obchodu ve Vídni.
Anton Lemach byl od roku 1879 významným členem Obchodní a živnostenské komory v Opavě. Od roku 1880 vykonával funkci jejího viceprezidenta. Když v listopadu 1897 zemřel dosavadní prezident komory Carl Dorasil (hrob Městský hřbitov, skupina 9, roh, hrob 1), nahradil ho této funkci právě Anton Lemach. Stejně jako jeho předchůdce ji zastával až do své smrti.
V popředí Lemachových stála výstavba železničních tratí. Na Opavsku a v Rakouském Slezsku v té době právě vznikala síť lokálních železničních tratí. Lemach byl po řadu let zástupcem ve státní radě železnice, kde měl příležitost hájit speciální zájmy Slezska i obecné zájmy dopravy. Za své zásluhy o rozvoj železnice ve Slezsku a na Moravě byl odměněn řadou vyznamenání.
Anton Lemach se angažoval také při pořádání výstav. V letech 1872–1873 působila v Opavě výstavní komise pro přípravu světové výstavy ve Vídni, jejímž byl členem a díky jeho práci bylo Slezsko na výstavě dobře zastoupeno. S úspěchem pracoval v komisích pro výstavy v Paříži, Bordeaux, Barceloně apod. S výstavami souvisela i podpora muzejní práce. Obchodní a živnostenské komora patřila k hlavním iniciátorům zřízení umělecko-průmyslového muzea v Opavě v roce 1883. Anton Lemach z titulu své funkce ve vedení komory byl členem přípravné komise pro založení muzea a poté i členem prvního kuratoria.
V únoru roku 1905 odcestoval Lemach do Vídně, aby se tam jako její prezident opavské obchodní a živnostenské komory zúčastnil jednání, během něhož znovu onemocněl chřipkou, ze které se nedávno vyléčil. Nemocný byl hospitalizován ve vídeňském sanatoriu Dr. Fürtha. Když se navzdory pozorné péči, jež se mu v sanatoriu dostávalo, k jeho nemoci přidal zánět mozkových blan, Anton Lemach necelý týden po svém příjezdu do Vídně dne 24. února 1905 v sanatoriu zemřel. Jeho tělo bylo z Vídně převezeno do Opavy, kde mu byl z budovy umělecko-průmyslového muzea 27. února 1905 vypraven pohřeb.
Informace k hrobu (Městský hřbitov, skupina 9, třída I, hrob 18-19) Zobrazit hrob na mapě
V rodinné hrobce, zdobené bílým mramorem, byl Anton Lemach pochován jako první. V červenci 1905 sem byly ze starého městského hřbitova přeneseny v jedné rakvi ostatky jeho otce Johanna Lemacha, jenž zemřel v roce 1881, jakož i jeho prvorozeného syna Othmara, který zemřel v roce 1877 jako dítě. Dne 17. prosince 1934 sem byla uložena Lemachova manželka Anna, která zemřel v 80 letech. Krátce po druhé světové válce přibyla jako poslední pohřbený, 29. prosince 1945, také dcera manželů Lemachových Margaretha, jež byla jako svobodná posledním příslušníkem rodiny Lemachů v Opavě.
Mgr. Zdeněk Kravar, Ph.D.