Raab Ignác Viktorín

* 5. 9. 1715 Nechanice u Nového Bydžova – + 2. 2. 1787 Velehrad 

Malíř baroka.

Byl nejmladším z dvanácti dětí kantora Raaba v Nechanicích u Nového Bydžova. Malířství se učil v Jičíně u malíře Jana Jiřího Majora. V r. 1744 vstoupil jako fráter do jezuitského řádu v Brně, jemuž pak zůstal věrný až do smrti. Pobýval na četných místech v kolejích jezuitů na území Moravy a Čech, zejména v Uherském Hradišti, Olomouci, Klatovech, Jihlavě, Kutné Hoře, delší dobu pak v ústřední jezuitské koleji v pražském Klementinu (1758–1769). Po druhém pražském pobytu v r. 1771 přesídlil do opavské jezuitské koleje, kde pobýval do léta 1773, neboť po zrušení řádu v červenci téhož roku byl již v brněnské koleji. V říjnu 1773 našel azyl u premonstrátů v Brně-Zábrdovicích. V závěru života přesídlil do cisterciáckého kláštera na Velehradě, kde také 2. února 1787 zemřel.

Ignác V. Raab jako umělec byl neobyčejně plodný, rozsah jeho malířské produkce je úctyhodný. Ač do jisté míry ovlivněn četnými osobnostmi své profese (Brandl, Škréta, Kern, Grund, italská škola) , zachoval si svou uměleckou svébytnost a originalitu. Jako představitel baroka ve vrcholné fázi pozvolna přešel k vyhraněně rokokovému cítění s určitými prvky klasicistní hloubky zobrazovaného prostoru. Pro Raaba byly charakteristické zdůrazněné anatomické detaily, kompozičně laděné graciézní postoje, typický charakter oděvů řeholníků a svatých, rokokový rembrandtismus, situování výjevů v nebeské sféře vyplněné mračny, křížení diagonál, narůžovělé světelné reflexy, obliba v malování dětí. Tématicky (vzhledem k příslušnosti ke klášternímu řádu) maluje Raab takřka výhradně obrazy svatých, motivy ze Starého zákona a cykly s výjevy ze života jezuitských mnichů. Světské motivy se v jeho díle vyskytují jen zcela výjimečně.

Za dobu svého opavského pobytu namaloval větší množství obrazů pro opavské kostely sv. Jiří (Vojtěcha), Nejsvětější Trojice a P. Marie, dále pak pro kostely v Melči, Bolaticích, Kobylé, Lhotce u Opavy, Sosnové, Velkých Hošticích a Bruntále. Některé z nich jsou dnes uloženy v depozitářích Slezského zemského muzea v Opavě.

PhDr. Josef Gebauer