Držkovic Valentin

* 10. 2. 1888 Velká Polom – + 27. 10. 1969 Opava 

Malíř, zakladatel sociální malby na Ostravsku, ilustrátor Bezručových básní, předseda Sdružení umělců slezských. 

Narodil se v chudé rodině ševce Josefa Držkovice a jeho manželky Karolíny, roz. Salgové. Již v dětství projevil mimořádné výtvarné a malířské nadání, proto se při studiu na českém gymnáziu v Opavě nechal zapsat do malířské školy Adolfa Zdrazily při Slezském zemském muzeu. Malířský mistr věnoval Valentinovi pro mimořádný talent zvýšenou péči ve svém ateliéru na Olomoucké ulici. Neúprosné přání rodičů však donutilo Valentina studovat teologii v Olomouci. Studium bohosloví absolvoval a v r. 1911 nastoupil jako kněz v Moravské Radoměři. Na intervenci přátel ale záhy přešel na místo učitele kreslení v arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a v l. 1912 – 1920 studoval malířství na Akademii výtvarných umění ve Vídni u prof. R. Jettmara a F. Schmuzera. Výtvarné vzdělání si ještě doplnil na akademiích v Karlsruhe a Berlíně, dále pak na několika studijních cestách v zahraničí – Benátkách, Zakarpatsku, Slovensku, Polsku a Francii.

Po návratu do svého rodného kraje se zabydlil u svého švagra J. Křibka, hostinského v Pustkovci, neboť rodina jej vyobcovala pro zřeknutí se kněžského povolání. V r. 1929 se oženil s Anežkou roz. Drastichovou a odjel s ní na druhý studijní pobyt do Francie (1929 – 32). Po návratu opět žili manželé v Pustkovci a teprve v r. 1936 získali domek v Třebovicích, kde si Držkovic vybudoval ateliér. V jeho tvorbě se v počátečním období setkáváme se secesními vlivy, záhy jej však ovlivnil impresionismus, následoval přechod k malbě monumentálních pláten a v krajinomalbě přebíral vzor Cézana.

Po druhém návratu z Francie se v malbě ustálil na realizmu. Třebovický domek byl na sklonku války v r. 1945 zničen a v náhradu mu byla přidělena konfiskovaná vila v Opavě na Hejdukově u. č. 5, postavená uprostřed velké zahrady v r. 1939 dle projektu ing. E. Geldnera. Tam v závěru života v malebném prostředí tvořil pleinairové záběry. Snad život sám, snad jeho hluboké sociální cítění, projevené např. v malířském cyklu „Haldy“, jej převedlo do řad členů KSČ. Veřejně se angažoval jako předseda Sdružení umělců slezských.

Po válce se v Opavě ujal záchrany rozchvácených a poškozených sbírek Městského muzea a krátce působil jako muzejní kustod. Ve své tvorbě se projevil jako mistr krajinomalby a portrétování, ale i virtuózní kresby zvířat, zátiší a žánrů. K oblíbeným jeho technikám kreseb patřil lept a suchá jehla. Rozsáhlé dílo představil veřejnosti na 21 zahraničních výstavách ( např. Vídeň, Paříž, Norimberk, Baden-Baden, New York), 37 tuzemských samostatných výstavách a 96 účastí na kolektivních výstavách. Jeho dílo je zastoupeno v Národní galerii v Praze, Slezském zemském muzeu v Opavě, Galerii výtvarného umění v Ostravě, v soukromých sbírkách i v zahraničí.

PhDr. Josef Gebauer