Zukal Josef

* 8. 3. 1841 Rozstání na Hané – + 8. 5. 1929 Kroměříž 

Historik, učitel vyšší opavské reálky, novinář. 

V hanácké vesnici Studnice měl 13. 11. 1838 svatbu Antonín, druhorozený syn rozstáňského mlynáře Floriána Zukala, s Annou, dcerou studnického krčmáře Egidia Přibyla, a následně se jim narodily děti Antonín (1839), Josef (1841) a Aloisie (1848). Syn Josef Zukal po skončení obecné školy ve Studnici a německého piaristického gymnázia v Kroměříži vystudoval univerzitu ve Vídni a v r. 1864 na doporučení profesora Pečenky nastoupil své první a jediné učitelské místo v Opavě na c. k. Vyšší reálce, kde setrval až do svého předčasného penzionování v r. l899. Pro své vynikající pedagogické výsledky byl jmenován jednak do opavské zkušební komise pro obecné a měšťanské školy, jednak za referenta o textech učebnic měšťanských škol.

Po příchodu do Opavy se nastěhoval nejprve na Ostrožnou ul. 2 k prof. Antonínu Vaškovi, kterému pomáhal potom s vydáváním prvních českých novin v regionu, Opavského besedníku. Když byly uvedené noviny úředně zastaveny a prof. Vašek se oženil, přestěhoval se Zukal na Rybářskou ulici k novináři Janu Zacpalovi, s nímž začal vydávat od r. 1870 noviny Opavský týdeník. Od r. 1878 s Vincencem Praskem vydával Věstník Matice opavské a s ředitelem Umělecko-průmyslového muzea E. W. Braunem od r. 1903 Zeitschrift zur Geschichte und Kulturgeschichte Österreichisch Schlesiens. V posledních dvou periodikách zveřejnil přes 50 svých článků, v Opavském týdeníku pak na přání Matice opavské dalších 60 článků, které byly vydány knižně pod názvem Paměti opavské, črty kulturní a místopisné (1912).

Josef Zukal žil staromládenecky, dlouhou dobu bydlil v matičním domě na Rybím trhu, ale v té době se již léčil v chorvatské Opatii na psychickou chorobu (neurasthenii), pro kterou byl předčasně penzionován. Pro zajištění většího klidu a změně ještě několika bydlišť si proto koupil v r. 1901 dům na Kopečné ul. č. 23 (dnes Tyršova), kam si přistěhoval také svou sestru Aloisii.

Energicky se postavil proti skartaci zemské registratury ze 16.–17. stol. a nabídl se ji uspořádat. Při pořádání pořídil přes 20.000 listů výpisků, které jsou dnes uloženy a knižně svázány v Zemském archivu v Opavě. Z tohoto badatelského studia vzniklo v r. 1916 i jeho vrcholné dílo Slezské konfiskace na základě dochovaných protokolů lichtenštejnské inkvizice, poskytující obraz o řádění bělohorských vítězů na Opavsku a ve Slezsku.

Pro vysoké náklady spojené s údržbou prodal v r. 1909 svůj dům v Opavě a přestěhoval se do Kroměříže, kde však pro ochrnutou ruku a slábnoucí zrak nemohl pokračovat v publikační a studijní aktivitě. Zde také později ve vysokém věku zemřel. Jeho dílo je dodnes důležitým zdrojem poučení o opavské i obecně slezské historii, a pokud byl občas srovnáván s Aloisem Jiráskem, či výstižněji Zikmundem Winterem, jistě si toto srovnání zaslouží.

PhDr. Josef Gebauer