Černohorský Karel Václav

* 17. 9. 1896 Přerov – + 23. 2. 1982 Brno

Ředitel Slezského zemského muzea v Opavě, ředitel Zemského muzea v Brně, předseda Moravskoslezského sdružení umělců slezských v Ostravě, předseda Divadelní a ochotnické jednoty v Opavě, redaktor Slezského sborníku, konzervátor pro Ostravsko, iniciátor založení Slezského studijního ústavu v Opavě.

Narodil se v rodině Karla Černohorského (*18.10.1860), řezbáře v Přerově č.p. 763, a jeho manželky Aloisie (*23.1.1864), dcery Jana Jahna, mosazníka v Přerově, a jeho ženy Marianny, roz. Ulmové. Rodiče měli sňatek 21.1.1889. Po maturitě na přerovském gymnáziu Karel Vácslav narukoval na vojnu a bojiště 1. světové války, kde upadl na ruské frontě do zajetí. Následovala aktivita v čsl. legiích. Po skončení války se stal úředníkem Obilního ústavu v Opavě. Tato práce jej však neuspokojovala, a proto od 1. 5. 1921 nastoupil na asistentské místo ve Slezském zemském muzeu. Dálkovým studiem dějin umění a estetiky na filosofické fakultě UK v Praze si doplnil potřebnou odbornou kvalifikaci, dosáhl doktorátu filosofie, stal se vědeckým asistentem a v r. 1935 ředitelem Slezského zemského muzea. Jeho zásluhou získala instituce exponáty zrušeného muzea Matice opavské pro etnografické sbírky.
 
Od počátku pobytu v Opavě se aktivně podílel na kulturním životě české společnosti regionu. Stal se předsedou Divadelní a ochotnické jednoty, členem výboru Matice opavské, přispívatelem Věstníku Matice opavské, byl redaktorem Slezského sborníku (1935), předsedou Moravskoslezského sdružení umělců slezských v Ostravě (1933). Podílel se na budování Muzea památek národního osvobození (legionářského muzea)(1928), stal se konzervátorem pro Ostravsko (1936). Za mobilizace před mnichovskými událostmi narukoval, ale po nacistickém záboru Opavy v r. 1938 se již nemohl na své místo vrátit. V Zemském muzeu v Brně byl pověřen správou numizmatických sbírek, ale 1. 6. 1942 jako bývalého legionáře jej nacisté poslali na nucený odpočinek. Skončila válka a Revoluční národní výbor v Brně Černohorského pověřil prozatímním vedením tamního zemského muzea, ale ten se 22. 5. 1945 odebral do Opavy, aby ze zničené muzejní budovy zachránil z bývalých sbírek, co se dalo, získal nové prostory a obnovil existenci Slezského zemského muzea v Opavě. Získal pro muzeum m.j. i Janottovu vilu na Tyršově ul. 1 (dnes ředitelství SZMO). Až do r. 1948 stál v čele muzea, podařilo se mu zachránit a shromáždit rozsáhlý sbírkový fond okolo 300000 exponátů a uspořádat několik výstav. Dle jeho návrhu rozhodla expozitura ZNV v Moravské Ostravě 23. 10. 1946 zřídit Slezský studijní ústav se sídlem v Opavě, instituci pro řízení výzkumu všech vědních oborů ve Slezsku. Byl členem archeologické komise při ČSAV, státní muzejní rady, Slovanského ústavu. 1. 4. 1948 jej komunistické úřady nejprve přeložily do Brna na místo ředitele tamního zemského muzea a záhy z politických důvodů odvolaly z funkce. Až do důchodu potom pracoval v brněnské pobočce Archeologického ústavu. Z jeho publikační činnosti zmiňme alespoň knihu „Moravská lidová keramika“ (1941).
 
PhDr. Josef Gebauer