Balbín Bohuslav Ludvík Alois

* 3. 12. 1621 Hradec Králové – + 29. 11. 1688 Praha 

Jezuitský mnich, básník, historik a teoretik literatury, řečnictví a dramatu, pedagog, hagiograf, dějepisec a vlastivědec. 

Dvouletým pobytem je s Opavou spjata významná osobnost našich kulturních dějin z řad duchovních. Narodil se ve zchudlé rytířské rodině Lukáše Škornice z Vorličné (*1584) a jeho manželky Zuzany, roz. Vodičkové, v Hradci Králové. Dva měsíce po narození mu zemřel otec a hmotná situace rodiny se stále zhoršovala, takže matka svůj dům v Hradci Králové prodala jezuitům a přijala pohostinství na zámku v Častolovicích. Proto také Balbín jako patnáctiletý chlapec vstoupil do jezuitského řádu a setrval v něm až do své smrti. Po vyšších studiích v Kladsku a Praze se jako magistr stal učitelem na řádových školách v Kladsku, Praze, Brně a Jindřichově Hradci. Žil v době násilné protirefomace, kdy veškerá práva lidí většiny našeho národa byla krutě pošlapávána, a snad právě proto s nimi vnitřně cítil. Odsuzoval národnostní politiku vídeňské vlády a zejména obhajoval nezadatelné právo každého národa na vlastní jazyk, za což byl pronásledován, překládán a posílán svými představenými z Tovaryšstva Ježíšova mimo centra tehdejšího kulturního dění. Jeho obrana českého jazyka se stala vzorem pro podporu rostoucího národnostního uvědomování v době obrození a romantismu.

Do Opavy přišel 31. 10. 1674 ze svého druhého exilu v Klatovech a setrval ve zdejší jezuitské koleji na Sněmovní ul. až do 20. 11. 1676. Z Opavy potom odešel do Jičína a následně do Prahy jako konečné stanice svého života.

Balbín se proslavil jako dramatik, historik a teoretik literatury, řečnictví a dramatu, básník, pedagog, hagiograf a zejména jako dějepisec a vlastivědec. Z jeho četných děl jsou nejznámější "Obrana jazyka slovanského, obzvláště českého", knižně vydaná až v r. 1775, dále pak "Historické rozmanitosti království Českého" a "Výtahy z dějin českých". Všechna díla jakožto vzdělaný mnich napsal latinsky.

PhDr. Josef Gebauer