Nejstarší vytesané datum úmrtí

Joseph Demel byl prvním pohřbeným na novém městském hřbitově, který se rozkládal v místech, kde dnes stojí kostel sv. Hedviky. K prvnímu pohřbu došlo symbolicky 1. listopadu 1789. V matričním zápise je tento fakt patřičně zdůrazněn. Je možné jej najít v úmrtní knize farnosti u sv. Ducha. Stojí zde, že tkalcovský mistr Joseph Demel, zaopatřený kaplanem Ignatzem Fritschem, byl jako první pochován na novém hřbitově. Věk je uveden 57 let, příčina smrti tuberkulóza.

Joseph Ignatz Demmel byl pokřtěn 8. března 1732 v rodině opavského měšťana Martina Demmela a jeho ženy Judithy. Joseph byl plátenickým mistrem a v roce 1766 se mu narodil syn Joseph, který byl pernikářem. Rodina Demmelů (později se jméno psalo ve tvaru „Demel“) vlastnila v Opavě na Dolním náměstí dům č. 128 (orientační číslo 4), v němž se nachází restaurace U bílého koníčka.Demelův syn Joseph, který si vzal v roce 1792 za manželku tehdy devatenáctiletou Antonii Oberhauserovou, dceru opavského mědikováře. Spolu měli po dobu více než dvaceti let značný počet dětí. Mezi nimi také syna Karla, který přišel na svět 28. dubna 1800. Jako nejmladší se narodil 12. ledna 1818, tedy v době, kdy matka Antonie měla již 45 let, syn Benjamin. Historie rodiny Demelů v Opavě je nadále spojena právě s těmito dvěma bratry, Karlem a Benjaminem Demelovými.

Starší Karl zůstal svobodný a žil v Opavě jako soukromník v domě, který jeho rodina vlastnila po generace. Roku 1858 nechal pro zrestaurovanou kašnu, která stále na Dolním náměstí poblíž jeho domu, pořídit bronzovou sochu bohyně Ceres. Ta se dnes nachází na konci Ostrožné ulice před obecním domem. V roce 1861 se stal Karl Demel opavským radním.

Benjamin Demel vystudoval práva na univerzitě v Praze, která zakončil získáním doktorátu v roce 1843. Jeho manželkou byla Terezie Doleschková, dcera vrchního správce na statcích hraběte Dauna v Bítově na Znojemsku. Benjamin Demel působil jako advokát v Kutné Hoře. V roce 1852 se manželům Demelovým narodil syn, který byl pokřtěn šesti křestními jmény: Vladimír Benjamin Karl Anton Václav Josef. O dva roky později, roku 1854, se narodil Vladimírův mladší bratr Viktor. V roce 1862 se rodina přestěhovala do Kroměříže. Benjamin Demel byl zde městským radním a od ledna 1867 také starostou Kroměříže. Ve stejném roce se stal poslancem Moravského zemského sněmu, avšak v červnu 1867 během návštěvy Vídně tragicky zemřel. Byl pochován v Kroměříži, kde jeho hrob zdobila honosná mohyla. Také zde jedna z ulic nesla jeho jméno.

Bratři Karl i Benjamin udržovali pravidelně rodinné kontakty. Karl byl za kmotra Benjaminovým dětem. Když Benjaminův syn Viktor, student obchodní akademie, v červnu 1873 ve věku 19 let zemřel, byl převezen do Opavy a zde pohřben do rodinného hrobu, kde již od roku 1789 spočíval i jeho praděd Joseph Demel. Je pravděpodobné, že zde byli uloženi k poslednímu odpočinku i další rodinní příslušníci, avšak žádná evidence o tom dochována není.

Karl Demel zemřel ve věku 80 let 16. února 1880 za tragických okolností, kdy ve stavu nepříčetnosti spáchal sebevraždu střelou do hlavy. Také on byl pohřben 19. února 1880 do rodinného hrobu.

V roce 1879 se do Opavy vrátil Vladimír Demel. Získal místo na zdejší reálce, kde vyučoval fyziku, chemii a vedl chemickou laboratoř. V roce 1905 se stál zástupce ředitele a od roku 1908 do roku 1914 byl ředitelem opavské reálky, kdy odešel do penze s titulem vládního rady.

Vladimír Demel se 6. dubna 1880 v kostel sv. Ducha oženil s Marií, dcerou Johanna von Valenzi, prezidenta slezského zemského soudu v Opavě na penzi. Za svědka byli novomanželům tehdejší slezský zemský prezident Alexander von Summer a ředitel zdejší nemocnici Ernst Freissler (15/I/6-8). Nevěsta byla o tři roky starší, narodila se v Brně v červnu 1848. Manželství zůstalo bezdětné. Manželé bydleli na Olomoucké č. 11 a od roku 1890 ve vlastním domě na tehdejší Kopečné (dnes Tyršova) č. 20.

K přenesení hrobu s prvním pochovaným Josephem Demelem, což byl pradědeček Vladimíra Demela, došlo v říjnu roku 1902. V té době ovšem mohly být exhumovány pouze ostatky Vladimírova bratra Viktora (zemřel 1873) a Vladimírova strýce Karla (zemřel 1880). Ze starého hřbitova byla přenesena také socha truchlícího anděla, která zdobila původní náhrobek od roku 1789.

Současná náhrobní deska není originální, vznikla pravděpodobně až ve 20. století. Předcházející deska je známá z fotografií. Původní nápis v němčině zněl: Joseph Demel, měšťan a majitel domu č. 128 ve městě, 57 let stár, 4. listopadu 1789 pochován jako první na tomto hřbitově. Jeho manželka Elisabeth, rozená Wernerová,77 let, odpočívá vedle něj.

Ovšem ani tato deska nebyla původní, což dokládá soupis nápisů na náhrobcích z let 1789–1804, který sestavil mnich opavského minoritského konventu Řehoř Pytlíček. Podle jeho záznamů měla náhrobní deska v roce 1789 následující text (přeloženo volně z němčiny): Zde odpočívá v Pánu vážený pan Joseph Ignaz Demel, měšťanský pláteník a městský lesní kontrolor, narozen 8. března 1732, ve věku 7 let, 7 měsíců a 23 dnů. Zemřel 31. října 1789 a byl jako první pochován na tomto hřbitově.

Zde je třeba ještě upozornit na pár nejasností. V úmrtní matrice je uvedeno datum 1. listopadu 1789 jako den pohřbu. Opavský kronikář Erasmus Kreuzinger uvádí datum 4. listopadu 1789. Pokud bychom brali za nejspolehlivější údaj na hrobě, pak Demel zemřel 31. října 1789 a pohřben byl o den později. V rodné matrice je v roce 1732 zapsán jako Joseph Ignatz, při úmrtí je použito jen první křestní jméno, na původním náhrobku stálo Joseph Ignaz.

Manželé Vladimír a Marie Demelovi byli pohřbeni v hrobě ve skupině I č. 12. Marie Demelová zemřela ve věku 85 let v červenci 1833. Vladimír Demel zemřel v úctyhodném věku 89 let 15. prosince 1941. Protože nezanechali potomky a o hrob nikdo nepečoval, byly jejich ostatky v roce 1985 exhumovány a hrobové místo využito pro jiné pohřbené.

Informace k hrobu (Městský hřbitov, skupina 11, třída I, hrob 16)  Zobrazit hrob na mapě

Mgr. Zdeněk Kravar, Ph.D.