Největší církevní stavba a dominanta Horního náměstí, původně farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, je jednou z nejvýznamnějších památek dokládajících typické rysy slezské cihlové gotiky. Vznik svatostánku je pevně spjat s Řádem německých rytířů, který v Opavě začal působit od roku 1204. Z listiny krále Václava I., datované rokem 1237, víme, že „rytíři s černým křížem“ měli v Opavě v držení faru. Na základě této informace lze předpokládat, že již dříve existoval jistý románský církevní objekt v místech dnešní konkatedrály.
Ke konci 13. století byla nejprve postavena masivní hranolová věž. Na počátku 14. století pak byla vybudována vyšší jižní věž. Byla postavena z popudu samotného města zřejmě jako městská věž a teprve později byla postoupena chrámu. Stavba nového farního kostela probíhala rovněž z iniciativy městské rady, která v následujících obdobích soupeřila s řádem o rozhodující vliv v chrámu. Nejprve byl vystavěn dlouhý a poměrně vysoký presbytář, jehož váha musela být podepřena masivními opěrnými oblouky. Zatímco jižní se dodnes dochoval, severní se později zřítil a strhl část nároží kostela. Až kolem poloviny 14. století bylo dokončeno trojlodí přimykající se ke starším věžím. Z podnětu řádu byla ke konci století postavena předsíň před západním portálem, jenž byl situován naproti řádové komendě.
Po dokončení stavby trojlodí začaly interiér vyplňovat oltáře, financovány mnohdy v hojné míře i místními bohatými měšťany. Ke kostelu byla rovněž přistavěna sakristie na severní straně presbytáře a k jižní lodi pak kaple městské rady. K jižní zdi presbytáře přibyla kaple dotovaná bohatým patriciem Rejnčkem. Později byla přebudována a vybavena deskovým obrazem Nejsvětější Trojice z roku 1452 měšťanem Mikulášem Dreymandelem. Tento obraz byl dochován do dnešních dnů. V druhé polovině 15. století nechala městská rada přistavět k severu presbytáře předsíň, která byla zároveň slavnostním vstupem do kostela pro její členy. Ze stejné doby pocházel také monumentální hlavní oltář, jeden z největších a nejkrásnějších v tehdejších českých zemích. K symbolickému završení dvousetleté stavby kostela došlo po roce 1540, kdy byla jižní věž opatřena ochozem a osmibokou nástavbou.
Od druhé poloviny 16. století postupně vznikaly v interiéru kostela renesanční malby a kamenné náhrobní desky s postavami zemřelých. Dnes lze některé z náhrobníků spatřit v západní a jižní předsíni. Renesanční ostění a okenní kované mříže ve staré sakristii při severní zdi presbytáře jsou rovněž dochovány. Středověký ráz si na rozdíl od své venkovní podoby neuchoval vnitřek kostela, který byl zničen pádem hořící střechy při velkém požáru Opavy v roce 1689. Nezbytné úpravy interiéru nejprve provedli stavitelé G. Hausrucker a J. Zeller, kteří snesli gotické klenby a nahradili je novým barokním zaklenutím. Renovování v barokním stylu následovalo po dalším požáru roku 1758, kdy městský stavitel J. G. Werner upravil interiér presbytáře.
V posledních desetiletích 18. století pokračovala obnova již v klasicistním duchu, kdy bylo přestavěno trojlodí a k němu připojena na severní straně půlkruhová kaple sv. Jana Nepomuckého. Obraz Jana Nepomuckého z konce 17. století, dnes umístěný v kapli sv. Anny, je nejstarším zobrazením tohoto světce na území českého Slezska. V presbytáři lze spatřit epitaf knížete Karla z Lichtenštejna od opavského sochaře J. G. Lehnera. Dílem Josefa Schuberta je dnešní hlavní oltář baldachýnového typu s šesti korintskými sloupy, které nesou korunu s křížem a sochami Nanebevzetí Panny Marie, sv. Alžběty a sv. Jiří. Tento umělec vytvořil rovněž šest dalších oltářů pro boční kaple. Z dodnes dochovaného vybavení interiéru lze také obdivovat mramorovou křtitelnici s plastikou Křtu Páně, taktéž dílo Josefa Schuberta, či klasicistní kazatelnu. Oltářními a dalšími obrazy od F. I. Leichera jsou vyzdobeny boční lodě chrámu a na stěnách presbytáře lze taktéž spatřit soubor devíti obrazů ze života Panny Marie od malíře Ignáce Raaba.
V závěru 19. století v důsledku zvýšeného zájmu o nyní již proboštský chrám vznikl plán na jeho radikální přestavbu do původní středověké podoby. Z návrhu architekta von Hauberissera však nakonec pro nedostatek financí a odmítavý postoj nastupující generace památkářů sešlo a v první čtvrtině 20. století proběhly pouze dílčí úpravy. Podobně jako mnohé z opavských staveb byl chrám na konci druhé světové války poškozen a postupně během dalších desetiletí opravován. Důležitým mezníkem byl pro kostel rok 1996, kdy se v souvislosti se vznikem ostravsko-opavské diecéze stal druhým biskupským chrámem – konkatedrálou. Od roku 1995 je konkatedrála zapsána do seznamu národních kulturních památek.
