Františkáni to v Opavě neměli jednoduché. Byli zde uvedeni celkem třikrát, v roce 1659 naposledy hrabětem Jiřím Štěpánem z Vrbna. O 8 let později řádu daroval pozemek na rohu dnešní Ostrožné a Beethovenovy ulice. Františkáni si patronkou nového řeholního domu zvolili svatou Barboru. Na zmíněném pozemku vyrostl barokní areál, v němž ke kostelu přiléhala jednopatrová budova konventu. Klášter neušetřily ani požáry v letech 1689 a 1758, po druhém z nich došlo k pozdně barokním a rokokovým úpravám.
Období josefínských reforem se stalo předzvěstí konce františkánů, v roce 1785 došlo ke zrušení kláštera, posléze i soupis majetku určeného k zabavení. I přes odvolání přímé likvidace konventu došlo k úřednímu omezení přijímání noviců. To mělo za následek pokles obyvatel řeholního domu na pouhé tři mnichy a následné rozpuštění kláštera v roce 1796 pro neobsazenost.
Prostor bývalého kláštera ovšem nezůstal bez využití. Po krátké roli coby vojenského skladu si ho vyhlédl filantrop Leopold Heiderich s úmyslem zřídit zde veřejnou nemocnici. Objekt se mu podařilo získat v roce 1797 za vydatné pomoci purkmistra Schösslera. Přestavba na nemocnici však nešla úplně podle představ, zcela dokončena byla až v roce 1805. Nemocnici o celkem 108 lůžkách čekal křest ohněm ještě na konci téhož roku. Počátkem prosince 1805 se do Opavy nečekaně stáhli vojáci ruské a rakouské armády ustupující z bitvy u Slavkova. S velkými obavami před nákazou zřídila radnice z nemocnice karanténní lazaret. To se stalo osudným Leopoldu Heiderichovi, který se při ošetřování vojáků nakazil břišním tyfem a zemřel.
V roce 1806 v areálu nemocnice strávil noc titán klasicistní hudby Ludwig van Beethoven. Velkou zajímavostí je také slavnostní otevření nemocnice, ke kterému došlo až takřka dva roky po smrti Leopolda Heidericha 12. září 1807. Na jeho počest byla nemocnice pojmenována Heiderichův institut. Nemocnice zde sídlila až do roku 1900, kdy se přestěhovala do nově vzniklých pavilonů na Olomoucké ulici.
