Historie

Obec Podvihov se rozkládá na vrších Nízkého Jeseníku asi 8,5 km  od města Opavy, jehož je dnes součástí.

První zmínka pochází z roku 1377, kdy byla obec v majetku hraďišťského kláštera (Hradisko u Olomouce).

Podrobně můžeme dějiny obce sledovat od roku 1440, kdy se psal zeman Jan Raduňský z Podvihova. Vesnice v té době náleží většinou k některému z větších panství na Opavsku. V letech po roce 1475, kdy držel díl Podvihova Václav z Tvorkova, náležela ves k Raduni. Od roku 1536 patřila ves k Oldřišovu, teprve na přelomu 30 a 401 let 16. století se stala samostatným stakem, který roku 1541 Kryštof Tvorkovský z Kravař předal Oldřichovi Tvorkovskému, po němž dědil jeho syn Mikuláš.

Pravděpodobně za něj byla postavena dřevěná tvrz , která se uvádí roku 1593, kdy Mikuláš Tvorkovský prodal Podvihov Jiřímu Rotmberkovi z Ketře. Po Adamu Rotmberkovi držela vdova Dorota Střelovna z Dilav, která se opět provdala za Kryštofa Oderského z Lideřova. Ten zanechal statek vdově Dorotě Lichnovské z Voštic, která se roku 1658 znovu provdala za Jindřicha staršího Donáta z Velké Polomi.

Již roku 1643 zde sídlil syn Doroty Střelovny, Kašpar Rožmberk z Ketře.

Roku 1666 tvrz vyhořela a tehdejší majitelka statku Anna Rotrmberková dala na jejím míste postavit nové panské sídlo barokní zámek.Šlo o nevelkou jednoposchoďovou dřevěnou budovu se zahradami. Po smrti Anny Rotmberkové roku 1673 dědil Kryštov mladší Tvarda z Tvardavy, jenž zanechal roku 1692 statek vdově Eleonoře Petronele. Ta prodala Podvihov roku 1696 Karlu Františkovi, svobodnému pánovi Poppen, za něhož byl zámek přestavěn na zděné barkoní sídlo.

Dále pak koupil roku 1713 Leopold Rudolf z Raduňského panství a tím ztratil Podvihovský zámek funkci panského sídla a začal být využívan pro hospodařské potřeby.

Začátkem 19 stol. byl Podvihovský zámek značně zchátralý a do poloviny 19 stol zanikl.

Podvihov byl malou českou obcí čistě zemědělského charakteru. Roku 1900 činila celková výměra hospodářské půdy 672 ha, z toho lesy zabíraly 386 ha, pole 238 ha, louky 30 ha, pastviny 15 ha, zahrady 3 ha. Bylo zde 23 koní, 192 kusů skotu a 35 kusů bravu, existovaly zde dva mlýny. V témže roce obec dále tvořilo 44 domů a žilo zde 313 osob. Podle sčítání lidu v roce 1921 se z 356 obyvatel obce hlásilo 352 osob k české a 1 osoba k německé národnosti. Za pozemkové reformy v roce 1926 byl podvihovský dvůr raduňského velkostatku Lothara Bffichera zcela rozparcelován mezi drobné nabyvatele.

V roce 1899 byl v obci založen hospodářský spolek, roku 1902 hasičský spolek. Činnost zde vyvíjely také spolky Otčina a DTJ. V meziválečném období zde byla nejsilnější politickou stranou sociálně demokratická strana, značný počet voličů získala rovněž strana lidová, v roce 1935 vyhrála volby strana agrární. Před zrušením patrimoniálního zřízení v roce 1848 vykonával správu obce v zastoupení vrchnosti fojt. Po zavedení obecní samosprávy řídil obec obecní výbor, který ze svého středu zvolilo představenstvo v čele se starostou.

Po vzniku ČSR vykonávalo správu obce obecní zastupitelstvo, které volilo ze svého středu obecní radu, v jejímž čele stál starosta obce, kterým byl po několik volebních období Emil Střílka. V letech okupace 1938-1945 převzal správu jmenovaný starosta s komisařskou pravomocí a jeho poradní sbor. Po osvobození převzal její správu nově utvořený národní výbor. Od roku 1850, kdy se Podvihov stal samostatnou obcí, náležel do soudního i politického okresu Opava.

Zemanská usedlost v roce 1673 Když pan Podvihovský Kašpar Rottmberk z Ketře a Draslavě dne 7. června 1666 zemřel, nezanechal po sobě žádných potomků. Vdova Anna roz. Žopovská z Žopov až do své smrti měla nemalé starosti. Sotva pohřbila tělo svého zesnulého manžela, stihla ji druhá pohroma. Nenadálým ohněm byla zničena tvrz i s dvorem, z dřevěných budov zbylo jen trochu popela. Tvrz byla proto stavěna znovu. Paní Anně pomáhal mladý pan Kryštof Tvardava, nejbližší příbuzný nebožtíka Kašpara Rotmberka, který měl Podvihov dědit. Anna Žopovská zemřela 25. června 1673. V soudní inventuře ze dne 30. června se popisuje zemanská usedlost podvihovská takto : Panské meškání nové, dřevěné, patrové, dole hrubá světnice z řezaného dýlí deskami složená o pěti oknech, pec zelený, v něm vědrák, komínek murovaný, vedle komora. V síni kuchyňka a komora. Nahoře světnice nová, v ní grunt murovaný pro nový pec připravený, bez oken, toliko okenice, vedle dvě komory. Kolem toho stavení pavlač po jedné straně s točenými kruželky, po druhé ještě neopravená. Všecko pod šindelem. Podle toho stavení jiné malé o třech světnicích s komorou, nahoře sypání. Naprotiv pivnice murovaná s lepeným povalem a podle pivnice studna ze skály vytesaná. Za pivnicí kuchyně, pekárna, čeledník, maštal, kravárna, ovčíma murovaná, při ní ovčířská chaloupka. Za tou tři stodoly, dvě zahrady ovocné. Dobytka shledáno: 5 koní, 10 volův, 9 dojných krav, 200 ovec.

Historie Komárovských Chaloupek – První zmínka o Komárovských Chaloupkách je z roku 1748, kdy v této osadě bylo 21 obydlí se 159 obyvateli a nacházela se na území Komárova. Název Komárovské Chaloupky vznikl z názvu Horské Chalupy. Archivní materiály se zmiňují o prvních obyvatelích z let 1753-1757 jimiž byli Jan Hosel, Jan Onderka a Tkalčík.

Z obecní kroniky Na katastrálním území obce Podvihov leží vlastní obec „Podvihov“ a samoty „Na kamenné hospodě“ a „Podvihovský Mlýnek“. Katastrální území obce zaujímá zhruba protáhlý obdélník, táhnoucí se přibližně od severu k jihu o délce asi 4 km s šíří základny asi 2 km. Na severu hraničí s katastrálním územím obce Komárov a Suché Lazce, na východě s katastrálním územím s obcí Nové Sedlice, Mokré Lazce a Pustá Polom, na jihu s obcí Hlubočec a na západě s obcí Raduň. Přirozenou hranici má katastr území na západě – potok Raduňka a na jihu —vrchol Hůrka. Vlastní obec Podvihov leží asi ve výšce 400 m n. m., kaple sv. Mikuláše 403 m n. m., jižní část obce „Na Nové“ je ve výši 414 m n. m. Samota na východní hranici „Podvihovský Mlýnek“ na potoku Sedlinka je ve výšce asi 340 m n. m.

Po stránce správní, politické, kulturní a hospodářské inklinuje obec k městu Opava. V obci je jen obecná škola. Újezdní měšťanská škola je v Pusté Polomi. Do škol středních jezdí žáci do Opavy. Pěšky do Komárova k nejbližší železniční stanici a pak vlakem do Opavy. Po stránce hospodářské /pracovní/ inklinuje částečně také k Ostravě a Komárovu. Poštovní úřad je v Pusté Polomi. Farní úřad církve římskokatolické je rovněž v Pusté Polomi. Stavební historický vývoj obce : Nejstarší částí obce je patrně prostor kaple —dvůr (stav. parc. čísl. 1 — 2). Kaple je založena s oltářem orientovaným na východ a dominuje na mírném návrší. Od kaple směrem na sever, na východním svahu terénního hřbetu vznikl panský dvůr „Podvihov“. Na rozcestí cesty od Opavy ve směru Bílovec a od Klimkovic (jihovýchodně ve vzdálenosti necelých 700 m od kaple) vznikla Formanská hospoda neboli také „Kamenná hospoda“. Stavební vývoj obce Podvihov byl patrně silně ovlivněn sociálními poměry.

Optimální životní prostor s nejlepší bonitou půdy ovládal dvůr. Selská stavení byla zatlačena do terénního sedla na návětrnou stranu k severozápadu. V obci na počátku století bylo 83 popisných čísel. Stavení byla nehygienická a přestárlá. Většina starších budov byla ve světlé výšce 2,40m, vesměs přízemních. Zvýšené přízemí má škola a hostinec s tanečním sálem. Nejvyšší budovou byla kaple a stará sýpka.

Poválečné období

Po válce se občané pustili do obnovy svých poškozených příbytků i veřejných budov. K 22.10.1946 žilo v obci celkem 370 obyvatel. Válkou byly zničeny obecní matriky i jiné listiny, a tak není možno vysledovat dřívější počty obyvatel. V roce 1890 zde údajně žilo 329 lidí. Lidé se živili především prací v zemědělství a lesnictví, v obci byli 2 hostinští, 1 obuvník, 1 řezník, 1 kovář, další řemeslníci pracovali v okolních městech a obcích, především v Opavě a Ostravě. Dělníci dojíždějící za prací dojížděli na kolech do Komárova a pak dále do Opavy, Svinova a Ostravy. Těsně po válce nebylo v obci žádné autobusové spojení. V Podvihově byla dvoutřídní obecná škola, kterou navštěvovali i žáci z osady Komárovské Chaloupky.

Podle vzpomínek některých pamětníků zde byla během německé okupace i měšťanka. Ještě v roce 1945 došlo k opravě školy. V roce 1946 měla 70 žáků. Do měšťanky chodili žáci do Pusté Polomi a Raduně. Obec byla a je nejbližším rekreačním střediskem pro Opavu s výletními restauracemi v Podvihovském Mlýnku a Komárovských Chaloupkách. Památný vrch Slezska Hůrka je oblíbeným cílem turistů. V padesátých letech nastala v obci velká poptávka po letních bytech. Koupání je možné v čisté vodě potoku Sedlinka a na Podvihovském Mlýnku. V roce 1954 vyvstal před tehdejší MNV nelehký úkol. Během dvou prázdninových měsíců měla být provedena celková oprava školy — okna, dveře, lavice, provedení vnitřních i venkovních nátěrů a malby. Do školy měl být zaveden také vodovod ze školní studny.

Podvihovský Mlýnek – 30. léta 20. století
Živnost odhlášena: Hostinská živnost v Podvihovském Mlýnku posledně otevřena v letním období byla Josefem Hájkem odhlášena. Jmenovaný je zaměstnancem inseminační stanice a neměl dostatek času živnost dál provozovat. Je jen na škodě, že došlo k uzavření tak frekventovaného podniku, kde nacházel každý v tak krásném prostředí odpočinek a občerstvení. Čilý ruch v letním období vzhledem k početnosti rekreačních chat by měl vyburcovat odpovědné činitele k znovuotevření hostinské živnosti a umožnit pracujícím Opavska v letních měsících odpočinek a občerstvení.

Dnes již nevíme, kdy hospoda na Podvihovském Mlýnku byla postavena. Ve třicátých letech 20. století ji koupil pan Hájek (otec Josefa Hájka) z Kylešovic. Návštěvnost byla opravdu veliká, konaly se zde různé akce, na kterých se setkávali lidé z celého okolí. Někdo sem zašel na dobré pivo, limonádu, nebo zahrát si kuželky. Lidový zvyk – smažení vajec na Svatodušní svátky přivedl do této oblasti každoročně mnoho návštěvníků. V obci byla také sběrna mléka, kde je odváděno mléko od místních zemědělců a je pak odváženo do mlékárny v Opavě. V padesátých a šedesátých letech započal také v Podvihově čilý stavební ruch. Bylo postaveno několik nových rodinných domků, mnohé domky opraveny, u některých provedeny přístavby. A není bez zajímavosti, že každého vábí hory, lesy, voda a hlavně čistý vzduch — tak došlo i k výstavbě dalších chat na katastru obce ve „Slivkách“ a jejich počet se zvýšil na 15. Život v obci doplňovaly i některé kulturní a společenské akce.

Tradičně se slavil Dětský den. Svůj svátek si děti oslavily průvodem vesnicí, tanci, zpěvy, dětskými hrami a nakonec se do zábavy zapojili jejich rodiče. Také na zábavách se lidé měli možnost pobavit. Pořádali je požárnici, CSM, SRPŠ i Myslivecká společnost. 29.12.1955 se prohnala obcí bouřka doprovázená silným hřměním a blýskáním. Nikdo z lidí si nic takového nepamatoval. Ani ti nejstarší, ale všichni se shodli na jednom: „To není s dobrým. Dostaví se velké mrazy a v létě velká horka“ V tomto roce byla zavedena i autobusová přeprava o nedělích a svátcích z Podvihova do Opavy a zpět. Významnou událostí byla Krajská výstava býků v inseminační stanici v Podvihově. Těšila se velké pozornosti za široké účasti chovatelů dobytka ze širokého okolí. V dalších letech dochází k výstavbě rodinných domků, bohatý je i kulturní život obce. Na vystoupení sem dojíždějí i herci ostravských divadel. Zakládá se místní organizace Svazu pro spolupráci s armádou – Svazarm a místní organizace Červeného kříže.

Rok 1958 byl rokem bohatým na události. Tehdejší předseda MNV, pan František Hoza a členové rady měli piné ruce práce. Především s bouřlivým založením JZD: bylo třeba zajišťovat brigádníky, ať již pro práci v JZD, tak na výstavbu nového hřbitova či vodní nádrže k provedení nejnutnější kanalizace. Nebylo jednoduché přesvědčovat občany o nutnosti pomoci na akcích prospěšných pro všechny. Závažným úkolem byla konečná kolektivizace vesnice, získávání pracovníků pro JZD, výpomoc při výstavbě kravína. K 31.12.1958 bylo 50 členů JZD. Současně se pracovalo na výstavbě hřbitova, hasičské zbrojnice a vodní nádrže. Na zajišťování brigádníků se účinně podílely i tehdejší složky NF — zejména ČSPO, ČSM. V té době již aktivně pracovala Osvětová beseda a místní knihovna. Dne 11.2. se objevila krátce po třetí hodině polární záře a bylo ji možno pozorovat až do čtyř hodin. Byla tak intenzívní, že mnozí občané telefonovali požárním sborům, že září obrovský požár. V jarních měsících bylo započato s výstavbou kravína pro 96 dojnic, byly prováděny opravy a úpravy hospodářských budov k ustájení dobytka ve statcích některých občanů. Postavena byla i dřevěná stavba kuřína pro chov slepic. (Zde končí torzo kroniky psané kronikářem panem Jaroslavem Pajkertem, originál kroniky se ztratil, když byla zapůjčena pro výstavu pořádanou tehdejším ONV v Opavě)