Historie znaku Malých Hoštic

Vznik Malých Hoštic spadá do poloviny 13. století a je jistě spojen s osazením některého z opatů velehradského kláštera. V pozdějším období byl v Malých Hošticích samostatný statek a vedle něho také několik dalších dílů obce v majetku opavských klarisek či opavské johanitské komendy. V roce 1742 obec připadla Prusku, aby se v roce 1920 stala součástí nově vzniklé první Československé republiky. K Opavě byly Malé Hoštice připojeny v roce 1970 společně s osadou Pusté Jakartice. V současnosti figurují Malé Hoštice jako samosprávná městská část Opavy. V minulosti pečetil každý díl obce jinou pečetí. Kupříkladu díl patřící rodině Kalkreuthů potvrdil elaboáty karolinského katastru na počátku 18. Stolení pečetí obce Kyjovice, zatímco maltézská část vesnice pečetila typářem s obrazem dvouuché vázy se třemi květinami. V 19. Století potvrdila jiná část vsi písemnosti kruhovou pečetí s vyobrazením jezuitského emblému tvořeného písmeny „IHS“ převýšenými latinským křížem a podloženými třemi hřeby. Heraldický znak si mohly Malé Hoštice pořídit teprve po roce 2000, kdy novelizovaný zákon o obcích přiznal právo na obecní symboly kromě samostatných obcí také městským částem statutárních měst. Podoba nového znaku městské části navazuje na pečetní obraz jednoho z historických dílů obce. Květy vyrůstající z vázy jsou popsány jako růže symbolizující mariánské zasvěcení místní kaple. Stříbrné a červené polcení, tj. svislé rozdělení znakového štítu, připomíná historickou vazbu obce k Opavsku, přičemž počet znakových polí vystihuje počet sídelních celků obce.  Úřední blason znaku byl stanoven takto: „Ve stříbrnočerveně polceném štítě dvouuchá váza se třemi růžemi na jednom stonku, vše opačných barev.“ Vlajka obce pak představuje opakování znaku: „List tvoří bílý žerďový pruh široký jednu třetinu délky listu a červené pole. V žerďové a střední části dvouuchá váza se třemi z jednoho stonku vyrůstajícími růžemi, vše opačných barev. Poměr šířky k délce listu je 2:3“