61. Bezručova Opava – Československé kulturní inspirace

 
Československé kulturní inspirace (2. 9. – 17. 10. 2018)

V roce 2018 jsme si připomněli řadou akcí na regionální i celostátní úrovni jedno století od vzniku samostatného státu Čechů a Slováků, jehož název Československo ve světě dodnes silně rezonuje, byť již oba národy pětadvacet let žijí každý pod svou samostatnou vlajkou. Multižánrový kulturní festival Bezručova Opava se proto připojil k oslavám státnosti tématem „Československé kulturní inspirace“, aby zdůraznil a poukázal na trvalou propojenost, vzájemné ovlivňování a společné kořeny i cesty české a slovenské kultury a umění.

Slavnostní zahájení festivalu sice proběhlo na Horním náměstí a poté v kostele sv. Václava ve čtvrtek 6. září, ale festivalové programy byly zahájeny už v neděli 2. září, kdy se diváci mohli zaposlouchat do divadla poezie a zavzpomínat na básnířku a bojovnici za nezávislost Izraele Věru Weislitzovou. A jelikož hostem pořadu byl také Pepi Lustig, nešlo nevzpomenout na jeho tatínka – spisovatele a humanistu Arnošta Lustiga.

V celkové pestré programové nabídce, která se realizovala v průběhu měsíce září a dvěma akcemi v říjnu, bylo zahnuto více než 60 pořadů z oblasti divadla, filmu, hudby, literatury i výtvarného umění, které doplňovaly přednášky, besedy, workshopy, recitační soutěž, konference i akce ve veřejném prostoru.

Výtvarné umění bylo prezentováno osmi výstavami. Svou tvorbu a také katalog k padesátému výročí své existence představila výtvarná skupina X v Galerii Obecního domu a exteriérová výstava na Horním náměstí připomněla vzhled Opavy prvorepublikové. Dvě mimořádné vernisáže byly součástí slavnostního zahájení v areálu Domu umění. Pozoruhodný výtvarný projekt, který se stal zásadním výtvarným počinem festivalu odkazujícím na česko-slovenskou vzájemnost, připravil slovenský výtvarník Miro Brooš pod názvem „Darování… země“ a výstava „Pořád spolu“ přátelsky konfrontovala ve vizuálním souboji díla 12 slovenských a 15 českých výtvarníků. Výstava „Nadání je touha“ se týkala odkazu Friedl Dicker Brandeisové, která patřila mezi špičku avantgardy, ale také prostřednictvím svého pedagogického působení pomáhala dětem důstojně přežívat v pekle terezínského ghetta. Téma festivalu umocňovala rovněž výstava plakátů 23 špičkových českých a slovenských grafických designerů ke 100. výročí vzniku Československa (Vision 100/ 1918 – 2018) a neopakovatelnou atmosféru nabídl výtvarně-hudební happening „Zasvěceno kráse: ateliér Alfonse Muchy“ se scénickou hudbou a koncertem slovenské kapely Longital.

Koncerty byly páteří festivalového programu. Diváky čekal koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava umocněný projekcí prvního českého historického velkofilmu z roku 1929 Svatý Vaclav v kostele sv. Václava, mimořádný koncert zpěvačky, houslistky a skladatelky Ivy Bittové s Mucha Quartetem a orchestrem Slezského divadla, děti z pěveckých sborů se setkaly na workshopu a následném koncertu s vynikající osobností – britským skladatelem a sbormistrem Bobem Chilcottem. V rámci koncertu a křtu autorského CD Václava Kramáře „BlueSonety“ byla pokřtěna také nová kniha Hradec nad Moravicí (Nula až nekonečno), vystoupila rocková skupina Ploštín Punk z partnerského města Liptovského Mikuláše. Kapela Šlapeto Patrola v rámci „Pocty Karlu Hašlerovi“ představila nejslavnější hospodské kuplety, popěvky a písně první poloviny dvacátého století, sbormistr Karel Kostera pozval pěvecký sbor Sursum Corda z Rosiny u Žiliny, který uvítaly tři jeho sborová tělesa v rámci společného koncertu, do zlaté éry divadla Semafor diváky zavedla legenda české kultury Jiří Suchý společně s Jitkou Molavcovou a orchestrem divadla Semafor, slovenskou stopu festivalu výrazně obohatil koncert velké postavy československého bigbeatu Pavol Hammel a epilog festivalu posvětil geniální cyklus symfonických básní „Má vlast“ Bedřicha Smetany.

Divadelní sféře vévodila nejúspěšnější a nejhranější slovenská inscenace „Jááánošííík po tristo rokoch“ Radošinského naivního divadla, Slovácké divadlo z Uherského Hradiště se ohlédlo za zdánlivě samozřejmou součástí českých (nejen divadelních) dějin ve Fidlovačce, Mandarinkovou izbu – komedii plnou francouzského espritu a šarmu, přivezl Maroš Kramár a Bratislavské hudební divadlo. Divadelní představení pro děti byla připravena v Loutkovém divadle a v rámci doprovodných akcí na Dolní náměstí v prvním zářijovém týdnu. Sto let české divadelní scény v Opavě byl titul konference, která se uskutečnila v Obecním domě.

Filmová oblast byla vzhledem k uzavření kina Mír poněkud skromnější, přesto došlo k zajímavým filmovým setkáním. Světoznámý mořeplavec Richard Konkolski se svými filmy a vyprávěním podělil o své zážitky z cest po mořích a oceánech. Jaromír Šofr, skvělý kameraman nejznámějších a oceňovaných Menzelových filmů, byl hostem projekce Ať žije republika Karla Kachyni v kině Orion v Hradci nad Moravicí, kde si také svou premiéru zažil Richard Vacula s dokumentem Konec filmových laboratoří v Čechách a studenti Slezské univerzity nabídli svůj netradiční pohled na Petra Bezruče v dokumentu Ještěr od Lysé hory.

Literární stopa festivalu, jenž nese jméno Bezručovo, nezapomněla na tvorbu mladých básníků a prozaiků. Milovníci poezie se mohli ponořit do poezie českých a slovenských básníků pod střechou ostravského planetária v rámci Básnického maratonu, který pořádalo nakladatelství Perplex. Dvoučlenný projekt Dolor spojil poezii, performanci a hudbu a jako hosty si pozval čerstvé nositele Českého lva za hudbu k filmu Křižáček Irenu a Vojtěcha Havlovi do hospody U Dvou dobráků. Autorské čtení a beseda s oceňovanými slovenskými literáty Janou Beňovou a Michalem Hvoreckým proběhla v Památníku Petra Bezruče, kde se také uskutečnil křest sborníku literárněvědné konference z roku 2017 „Petr Bezruč – Bard prvý, co promluvil“ a také finále recitační soutěže Stužkonoska modrá. Literární večer Švejk versus Pepin nabídl setkání s největšími vypravěči v české literatury dvacátého století Jaroslavem Haškem a Bohumilem Hrabalem pod dozorem vnuka Richarda Haška a publicisty Tomáše Mazala.

Dvacet let poté, kdy ve svém 41. ročníku v roce 1998 festival Bezručova Opava naplňoval téma „Česko-slovenská kulturní vzájemnost“, se k tomuto tématu vrátila znovu a připravila bohatý třicetidenní program. Výstava DAROVÁNÍ…ZEMĚ Miroslava Brooše byla erbovní výstavou festivalu a vhodně připomněla vztah k rodné „československé“ půdě, která je sice naše, ale nepatří nám, spíše později budeme patřit my jí. A možná také k myšlence: „To, co daruješ, je navždy tvé, to, co si ponecháš, je navždy ztracené“.

Tato akce byla spolufinancována z rozpočtu Moravskoslezského kraje.